Jsem v podstatě něžnej chlapec

Blesk 14.03.2004
Jan Kraus: Jsem v podstatě něžnej chlapec (14.03.2004)

Jako mladý kluk hrál role grázlíků. Dnes je obávaným kritikem politiky, úspěšným hercem, otcem tří synů, postrachem novinářů. Jan Kraus (50).

Se svým ironickým humorem a výřečností řádí snad v každém druhu médií, které u nás existují. Bere vítr z plachet i zdatným řečníkům – moderátorům i politikům. Jak ale vnímá sám sebe? Má se rád? Je kritický? Využívá své popularity?

Jak jste se dnes vyspal?

Dobře. Já spím nádherně. Mám na to tu koncepci, že když lžete a kradete, tak to má dopad na nervovou soustavu, protože vy to podvědomě víte, že kradete nebo lžete. To je jedna z věcí, která narušuje spánek. A protože já rád dobře spím, tak se snažím nic takovýho nedělat. Proto když mi někdo říká, že má nervy se svým podvodem, tak já říkám, že spím jak mimino.

Máte se rád?Mám se rád. Ještě abych se nesnášel. To bych se sebou nevydržel. Mám se rád neplatí samozřejmě nepřetržitě. Jsou momenty, kdy na sebe dostanu vztek, tak myslím, že málokdo mě tak nenávidí, jako já sám sebe.

Kdy se nesnášíte?

Každou chvíli. Například když mi něco nejde. Třeba se mi něco zasekne s computerem. Mám takovou vadu v povaze, že nechci od toho odejít poraženej. Když třeba přestane odtýkat záchod, tak já u toho budu, dokud to neodteče, kdybych neměl spát dvě noci. Takže okolí to pak těžko snáší. Lépe řečeno, když se něco stane, tak okolí se děsí, co budu dělat já.

Nejste asi domácí kutil…

Nejsem kutil, ale z druhé strany těžko snáším prohry s předmětama, co mají sloužit. To nesnáším. Protože to má fungovat a nefunguje to, to je pro mě pocit úplně nenávistnej.

Chováte se doma stejně jako na veřejnosti?

Myslím, že na veřejnosti se nijak nechováte. Na veřejnosti se tak v mžicích objevujete a ona si o vás dělá nějaký falešný dojmy.Je to asi stejný, jako když se díváte na letadlo ze země. Taky nevíte, co se děje uvnitř. Dojmy lidí jsou většinou mylný a zavádějící.A taky se na veřejnosti vždycky projevujete s vědomím, že jste na veřejnosti. Čili jinak.

Lidé z vás mají respekt, mají ho i děti a vaše partnerka Ivana Chýlková? Nebo jste pod pantoflem?

Ne, pod pantoflem ne. Určitě mají všichni respekt od určitýho věku. To je daný asi vzezřením. A to udělal pánbůh schválně, protože já jsem ve své podstatě něžnej a jemnej chlapec. A aby mi nikdo neublížil, tak mě pánbůh takhle vyzbrojil. Druhá věc je také fakt, že jsme ve společnosti, kde strach je vlastností většiny. Lidi po komunismu se bojí víc než lidi z demokratickejch zemí. Takovej Kraus je pro ně pak hrůza.

Těžíte někdy ze své popularity?

Nezkouším to, to je pod mou důstojnost. Dokonce je mi někdy protivný, když mi někdo dává najevo, že by mi udělal takovou úlitbu s ohledem na popularitu. Je pravda, že když vám chce někdo ušetřit peníze, tak vás to asi nikdy nenaštve. U nás je to ještě trochu jinak. My jsme společnost plná zášti. Abyste měla představu:Chytli mě policajti, že jsem jel rychle. ©li mi to ukázat. A než mi to všechno ukázali, chytli další tři. Ti stáli ve frontě a čekali, až se to se mnou vyřídí. Policajt se pak ke mně naklonil a říkal, že mi dá normální pokutu. Já mu na to, že to já miluju, jsem pro to, dostat všecko jako ostatní. A on říká: Jen abyste měl představu, oni se ptaj, kolik jste jel vy. To je postkomunistická společnost.

Jste negativista?

Nejsem zase tak blbej, abych byl optimista, když to není reálný.Optimista někdy znamená blbec, pesimista někdy znamená člověk bez smyslu pro humor. To bych rozlišoval. Občas taky dostanu depresi. Třeba před pár dny jsem dostal depresi z toho, jak sněží. Jsem chtěl říct, že napíšeme nějakou petici proti sněhu a že přestanu vycházet, dokud bude sníh. Protože už toho mám dost.

Máte pověst moudrého člověka, to mívají většinou staří lidé. Cítíte se být starý?

Vždycky když mě napadne, že bych mohl být starej, tak se to snažím vyhnat z hlavy. Na něčem cejtíte, že vám je víc. Ale řekl bych, že to je projev určité lenosti nebo rezignace. Stáří je taky věc toho, jak si to připouštíte. Věk je něco jako najetý kilometry. Musíte si být vědomá toho, že moc velký díry nemůžete, protože ty čepy už jsou vymlácený, gumy jsou malinko sjetý, čili nemůžete do těch zatáček tak rychle. Ale to neznamená, že to auto je k ničemu. Lidský tělo, jak jsem někde četl, je konstruovaný na pětatřicet let a všechno nad to už je prémie. A proto je třeba ho šetřit a nedělat takový pitomosti jako třeba sportovat.

Bojíte se něčeho?

Já se bojím pořád něčeho. Všeho možnýho. Například se bojím výšek, v letadle se bojím pekelně. Nemoci se bojím.

Těšíte se na vnoučata?

Na vnoučata? Jsem ještě pořád ve fázi, kdy si je můžu dělat sám. Abych se těšil na vnoučata od synů? Si udělám svoje vnouče.

Co by na to asi řekla Ivana?

No nic na to nemůže říkat. O tom rozhoduju já.

Kolik jste nejvíc vypil naráz alkoholu?

Nikdy jsem ho moc nepil. Mě už v mládí zaujala ta informace, že se po alkoholu trochu blbne. A nikdy jsem si nepřipadal tak disponovanej, abych si ten luxus mohl dovolit. A navíc mí přátelé pili hodně a já jsem na nich viděl, že to je docela pravdivý.

Jakou metodou svádíte ženy?

Dneska jsem sváděnej, to je ten rozdíl. Základní je nedělat to jako všichni ostatní. Jde o to prolhat se k úspěšnýmu výsledku. Na ženský není recept.

Myslí si Ivana, že jste vtipný? Směje se vašim vtipům?

Ivana si to myslí rozhodně. Ale jestli jsem vtipnej nebo ne, to je jedno, protože důležitý je, že ji to baví. Je pravda, že většina žen, s kterýma jsem žil, se párkrát zasmála.

Použil jste někdy násilí?

Když jsem byl mladej a bylo mi patnáct, tak jsem měl zásadu, že kdo mi tykal, tomu jsem tykal já. Absolvoval jsem jako mladík pár rvaček. A dostal jsem taky strašně přes hubu. Ale tomu nemůžete zabránit v mládí. Já jsem třeba na zábavě tančil s holkou, on do mě strčil a už to lítalo. Já bych se třeba ani nerval, ale s tou holkou jsem musel.

Jaká by musela být žena, která by vás dokázala odlákat od partnerky?

To je úplně zbytečný o tom přemýšlet, protože když se taková objeví, tak to jste v tu ránu odlákaná. To je ráz dva. To se často žasne, koho ten chlap opustil a s kým.

Jan Kraus – herec, moderátor, publicista a režisér – se narodil 15. srpna 1953 v Praze. Je otcem tří synů, dva z nich – Adama a Davida – má s výtvarnicí Janou Krausovou, nejmladšího Jáchyma se svou současnou partnerkou, herečkou Ivanou Chýlkovou.