S policisty už problémy nemám

centrum cz 2001

Jan Kraus: S policisty už problémy nemám

(28. 06. 2001 06:00) Herec, moderátor a muž drsné tváře, který většinou říká rovnou co si myslí tak známe Jana Krause. V automobilovém světě je řidičem, kterého byste raději neměli brzdit, protože jednání v rukavičkách byste se určitě nedočkali. Jakým je tedy řidičem?

V kolika letech jste poprvé řídil auto?

Auto jsem poprvé řídil v 17 a půl, protože jsem si pořídil auto dřív, než jsem měl řidičák. Chodil jsem si do něj sedat a hrát si na to, že jedu. I když auto stálo zaparkovaný před domem, lze to brát jako moje řidičský začátky.

Jaké bylo vaše první auto, dostal jste ho, nebo jste si ho koupil?

Mým prvním vozem bylo Aero 30, které jsem si koupil, ale půjčil jsem si na to od otce s tím, že mu to vše splatím. Auto se nakonec rozpadlo dřív, než jsem to otci všechno zaplatil, i když mi toho hodně odpustil.

Co autoškola? Máte nějaké zážitky z autoškoly, nebo vše proběhlo bez problémů?

Já si pamatuji z autoškoly svého učitele, který se jmenoval pan Potůček, protože on to byl takový ohromně milý chlap. Pořád opakoval jednu důležitou větu: „Jendo na tramvaj pozor, ta má kola železný, tu z těch kolejí nevyhodíš“, a já když vidím dneska tramvaj, tak si na tuhle větu vzpomenu.

Jezdíte autem hodně často?

Auto využívám hodně a skoro pořád. Jsem ten chudák, co i v Praze musí jezdit autem a považuji to za nervovou zkoušku. Občas použiji MHD, většinou metro, ale hodně jezdím autem a z toho mám krásné zážitky. Například jsem zažil, že Žitná ulice byla volná a to vždy oznamuji doma Ivaně a jsem z toho celý den odvázaný. To jsou takový dementní zážitky, který souvisejí s tím, že člověk musí jezdit celý den po Praze autem.

Jste ohleduplný řidič nebo agresivní blázen v autě?

Já nejsem agresivní, ale ohleduplný také ne. Jsem takový vzor špatnosti v tom, že nesnáším řidiče, kteří mi jedou za zadkem. Tak jim to dávám hodně najevo, že za mým zadkem je to nebezpečný, ale na druhou stranu,

když mě někdo zdržuje tak mu dělám to samý a najíždím těsně na jeho zadek. Člověk jezdí každý den jinak nebo aspoň já to na sobě poznám. Někdy jezdím spořádaně a jindy zase od rána nad sebou žasnu jak jedu hrozně a říkám si jestli „Jendo jestli to dneska přežiješ, tak to bude úspěch“.

Jakou největší rychlostí jste v životě jel a porušujete předpisy?

Předpisy možná porušuji na dálnici, protože tam je největší rychlost 130 km/h. Já mám při vysoký rychlosti takový svrbění v zádech, protože nezáleží na tom jak jedu já, ale jak jezdí ostatní. Pokud jde o rychlost, tak jsem člověk, který jezdí rád rychle hlavně do kopce, protože dělám všechno rychle. Někdy se mi nechce jet rychle tak jedu pomalu, ale nedívám se většinou jakou rychlostí jezdím. Vždy jezdím jen tolik, na kolik mám gumy, což je do 200 km/h. A to jedu jenom, když je dálnice prázdná nebo když je sváteční den.

Měl jste někdy možnost se svézt v závodním voze, jako jezdí Chantal?

Ne, to jsem ani nechtěl a neláká mě to. Občas jezdím s Chantal, takže si to užiju. Chantal se řítí většinou velkou rychlostí, ale zvládá to a při jízdě s ní jsem v klidu. To jsem s mnoha lidmi, který jezdí pomaleji, daleko nervóznější.

Co policie, pomůže Vám, že jste známá osobnost nebo ne?

Pomůže nebo ublíží, to víte. Já s nimi nepřijdu tolik do styku a v globálu jsem nesmírně spokojen, protože já jsem s nimi měl velký kalvárie v komunismu. Musím říct, že od roku 1990 nemám s policisty problémy. Ne kvůli tomu, že mě poznají, ale celkově to je pro mě jinej svět a oni se chovají úplně jinak. Rozhodně, když mě zastaví tak si neříkám, no konečně si popovídám, to určitě ne.

Jakým vozem jezdíte v současné době?

Jezdím s Octavií 1,8T.

Který vůz je Váš vysněný, nebo spíše který by mohl být ideálem?

Líbí se mi starý anglický sporťáky jako bylo MG, s vypletenými koly a stahovací střechou pro dva – sporťáky 60. let. Ty si mi líbí, ale nikdy bych si ho nekoupil, protože bych si připadal směšně, kdybych v tom měl jezdit. Jsou pro mě spojený s určitou dobou a hlavně byly ve filmu.

Děkuji za rozhovor

Jakub Rejlek

Autor: Jakub Rejlek