Zbraslavice

Zbraslavice

Americkému kritikovi se zalíbilo Městečko

Karlovy Vary, 10. 7. 2003

Americkému kritikovi se zalíbilo Městečko

/od našeho spolupracovníka/
Film v tuzemsku odsouzený k propadnutí, Krausovo Městečko, zaznamenal na karlovarském festivalu pozoruhodné reakce. Zahraničním filmovým profesionálům se buď velmi líbil, nebo ho aspoň považovali za pozoruhodný. "Když už jsem si zvykl, že ten film je špatný, přišli Američané s tím, že je dobrý," komentoval piruetu v osudu filmu režisér, herec a novinář Jan Kraus.

"Udělali jsme z Krause na chvíli šťastného člověka," řekla ve Varech mezinárodní zástupkyně festivalu Táňa Detlofsonová. Rozhodnutí kritiků prestižního časopisu Variety, zařadit snímek do "své" sekce, udělalo v prvních chvílích na české straně poprask, ale Městečko v programu nakonec zůstalo.

Sekce Dny kritiků Variety prezentovala v Karlových Varech deset evropských filmů, které zaujaly kritiky nejčtenějšího periodika filmového byznysu. Krausův snímek se ocitl v sousedství mezinárodně uznávaných děl, jako jsou islandský Albín jménem Nói, rakouské road movie Blue Moon nebo francouzsko-kanadsko-britsko-švýcarská koprodukce Miluj svého otce, v níž hrají hlavní role otec a syn Depardieuovi.
Některé z filmů sekce pojednávají o outsiderech lidské společnosti či o různých podobách selhání v moderní, technicky orientované době. Jiné se věnují tématu moci, kterou nad námi má obrazové sdělení. Italský snímek Pater familias pak pojednává o asociálech z neapolského předměstí, kteří na ulicích loupí, vraždí a znásilňují.


 

Za rozhodnutí zařadit Městečko do sekce nese "odpovědnost" kritik Eddie Cockrell. Má k tomu své důvody: "Ten film mě ohromně pobavil. Nevěděl jsem přitom, že v Česku je tak nenáviděný," říká. "Pro mě je to film, který má prostě názor. Je to ambiciózní, odvážný a čestný film. Ukazuje určitý okruh lidí, kteří se snažili a neuspěli. Pokud by se něco takového stalo v Americe nebo Japonsku, byli by tito lidé odepsaní. V Čechách ne. Zde se dál smějí, zachovávají si svou důstojnost. Kraus natočil film o nezlomnosti lidské energie. Jeho pohled je dychtivý a možná i trochu naivní. A to je obdivuhodné."

Tuzemská kritika Městečku vyčetla, že ukazuje lidské obludy, které svým primitivismem vycházejí vstříc představám určité části západní kritiky o životě na Východě. S tímto názorem však Cockrell nesouhlasí. "Strávil jsem patnáct let v těsných kontaktech s Českem a Slovenskem a vím, že nejde ani náhodou o primitivní společnost. Režisér netočil film o české společnosti, ale o několika lidech na vesnici, kteří chtějí udělat svůj život lepší, a nejde jim to. Co je na tom špatného?"

A proč česká kritika nemá Krausův film ráda? "Protože je příliš pravdivý a příliš blízký tomu, co prožili. Nejsou ještě připraveni se tomu smát. Možná za pár let," říká Cockrell, který pravidelně sleduje filmové dění ve střední a východní Evropě. Mimochodem, jeho žena Katarina pochází ze Slovenska.
Eddie Cockrell pravidelně referuje o nových filmech, které proběhly festivaly v Berlíně, Montrealu, Karlových Varech či Torontu. Kromě Variety píše pro internetový časopis indieWIRE. Má svá pravidelná "okénka" v několika televizních a rozhlasových programech v USA.

V českém filmu Cockrell obdivuje výrazné hlasy mladých filmařů - Jana Hřebejka, Jana Svěráka, Petra Zelenky, Vladimíra Michálka, Davida Ondříčka a Andrey Sedláčkové. Chybí mu tu však žánrové snímky. "Bylo by velmi dobré, kdyby čeští filmaři uměli natočit například dobrodružný film nebo romantickou komedii. Prvním pokusem o dobrodružný film opřený o dějiny byl Tmavomodrý svět. Český film je typický tím, že pojednává čistě jen o českých lidech. Čeští filmaři by však měli užít svůj talent pro globálnější filmy," míní.
Za největší výzvu pro filmaře považuje Cockrell dobu, kdy se svět mění. "V čase, který nastal po pádu zdi, by měli mít filmaři odvahu natočit dílo, v němž předpovídají proměny světa. To dokázali Samotáři. Proto je ten film tak zajímavý," říká Cockrell.



Autor/ři:     Radovan Holub

Městečko

Film Městečko přivedl většinu českých kritiků do varu.

Proti hysterické kritice českých recenzentů dostal cenu kritiků amerických, prestižního filmového časopisu Variety – Variety Critics Choice na MFF v Karlových Varech.

Přečtěte si, jak české kritičky aktivně a houževnatě plédovaly u Američanů, aby filmu cenu nedávali...


The Independent´s Festival watch

Roger Clarke encounters controversy and smelly students at Karlovy Vary

25 July 2003

The 38th Film Festival in the picturesque Czech spa town of Karlovy Vary has just come to its conclusion, with three major awards going to Italian-Turkish director Ferzan Ozpetek (director of Hammam) and his latest film FacingWindow. Sylvie Testud has earned a well-deserved best actress award (no less than three of her films were shown at the festival) in Alain Corneau’s elegant comic psychodrama Fear and Trembling, based on an autobiographical novel by the Belgian novelist Amelie Nothomb.

variety critics choice

Testud brings sweetness and controlled derangement to her impersonation of Nothomb as she happily conducts a sado-masochistic mental relationship with her beautiful, female Japanese boss. But the big story of the festival concernedthe controversial Czech film Mestecko, a savagely funny and grotesque satire of Czech life set in a small town after the Velvet Revolution of 1989, and now rescued from oblivion after bombing in its own country this year.

Steven Gaydos, the London-based international executive editor of Variety, puts the case succinctly. „In the six years I have been directing the Variety Critic’s Choice sidebar at Karlovy Vary I have never presented a film that haselicited so much controversy. But it’s not surprising that Mestecko has evoked such harsh and negative responses. It’s almost Goyaesque in its depiction of the venality of the titular village’s denizens, who obviously stand for the CzechRepublic today.“

městečko
městečko

Gaydos found himself in the position of constantly talking to TV crews outside the Thermal Hotel, the local interviewers anxious to understand why the outside world liked this ugly film so much. „It gave me great pleasure to point outto the Czechs who were actually accusing us of being bribed, that Fellini’s La Dolce Vita was disliked by Italian critics at the time of its release.“

Imagine something along the lines of an Ealing Comedy like Whisky Galore (though substituting the sex business for the washed-up cache of whisky) and the TV comedy League of Gentlemen and you’ll get some idea of this odd andfunny film. Set soon after the momentous events of 1989, when Communism precipitously collapsed in Czechoslovakia, the whole community of Mestecko is caught up with a rush towards grotesque and naive get-rich quick schemes.This frenzy corresponds with a simultaneous sexual revolution, involving old-style Communist mayoral bigwigs being voted down in favour of pornography candidates, strippers being hired for the amusement of the whole town andraffle prizes for nights with hookers being won by senior citizens.

městečko

Its director, Jan Kraus, is a popular actor in the Czech Republic. This is his first directorial role. As he told the audiences at the festival, the film was based on his own experiences and on the experiences of people he knows, and herejects all claims that the picture is overheated and deliberately ugly. The townspeople whose stories he used all like the film. And he’s recently received a letter from the Oscar-winning Czech exile Milos Forman observing thatMestecko is the best film from their country he has seen in 20 years. Forman’s imprimatur cannot easily be brushed aside by the Czech media („It’s no wonder he likes it so much,“ says Gaydos. „It resembles the social satires that heand Ivan Passer and Jan Nemec were making before the tanks rolled in.“) And the effect on Kraus, as you’d expect, has been overwhelming. Suddenly, having convinced himself that he’d made a stinker, he’s waking up to the idea thatit’s good. When you meet him, he can hardly hide his excitement, as if a death in the family has been cancelled.

městečko

Of the other Czech films, a personal favourite was a classic piece of animation called Fimfarum, directed by the youthful Aurel Klimt in tandem with veteran animator Vlasta Pospisilova and apparently aimed at „smart children andsmart adults“. One wonders how much longer films like this will be made – marvellously distinctive Czech stop-motion animation with puppets, on fairy tale themes – but perhaps the presence of 30-year-old wunderkind Klimt on thisproduction augers well.

městečko

As ever in this festival there was a strong Russian presence, with a Special Jury Prize going to Lidia Bobrova’s striking portrait of redundant old-age Babusja. Fans of Russian cinema should also look out for a short film by IgorVolosin called Hare Hunting, the story of a boy’s visit to the sad and snowy house of his grandparents, which received its world premiere at the festival and was very well received. He’s a man to watch: the future of Russian cinema,some say.

Other notable films included Ulrich Seidls daring and innovative documentary, eavesdropping on church confessions, Jesus, Du Weist, which won best documentary. Meanwhile, the Norwegian portrait of three friends, Buddy, willappeal to fans of Lukas Moodysson’s Together. It received a rapturous response from a largely young audience and later picked up the main audience prize.

městečko

Youngsters always turn out for this festival (backpackers are encouraged to camp nearby, and you can always tell them in the cinema from their delightful student odour). This may explain why it has the reputation of being, if not thebest, then certainly the most squarely enjoyable film event in Europe. There’s something about the good air, the bosky wooded hills, health-giving Bohemian spa waters and elegant architecture. As for the spas themselves: well, there’sjust a bit too much hosing down and brisk post-Stalinist healthcare ethics still at large for my taste, and I didn’t indulge.

© 2001 Independent Digital (UK) Ltd


překlad:

„Roger Clarke encounters controversy and smelly students at Karlovy Vary,“ The Independent, London, 25. cervence 2003:

„…Ale ta největší story festivalu  se týkala kontroverzního českého filmu Městečko, kousavé, groteskní satiře o životě v malém českém městě po sametové revoluci v r. 1989, filmu který teď byl zachráněn před zapomenutím, poté co letos naprosto propadnul ve své vlastní zemi.

Steven Gaydos, v Londýně žijící mezinárodní exekutivni editor časopisu Variety, popsal tento případ výstižně: „Během šesti let, co mám na starosti Dny kritiků Variety v Karlových Varech jsem nikdy neuváděl film, který vyvolal tolik kontraverze.  Ale nelze se divit tomu, že Městečko vyvolalo tak hořké a negativní reakce. Jako by malovaný od Goyi v tom, jak vykresluje zkorumpovanost (nebo prodejnost) občanů městečka, kteří samozřejmě reprezentují dnešní Českou Republiku.

Před televizními kamerami u Hotelu Thermal se Gaydose nepřetržitě dotazovali místní znepokojení kritici, jak je možné, že zahraničnímu světu, se tento ohavný film tolik líbil? „Měl jsem velkou radost, že mohu Čechům, kteří nás dokonce obvinili z toho, že jsme byli podplaceni, vysvětlit, že Italským kritikům se nelíbil Felliniho La Dolce Vita v době svého vzniku.

Představte si společenskou satiru z filmové dílny Ealing jako Whisky Galore (když dnes už zastaralou whisky tady nahrazuje svět sexu) a komedii jako TV seriál Liga Džentlemanů a získáte alespoň nějakou představu o této svérázné komedii…“


Jan Kraus stojí na postu režiséra a točí komedii Městečko

Z NATÁČENÍ Městečka

Vidět Jana Krause režírovat je zvláštní zážitek. Rtuťovitý herec obvykle srší energií, chvíli neposedí a hlavně neustále povídá, žertuje, chrlí historky.Z Krause režiséra se sice energie nevytratila, stojí ale za kamerou nezvykle tiše, soustředěně sleduje hereckou akci. vysvětluje, děkuje.

Film Městečko je jeho režijní debut, k němuž si sám napsal scénář. Jedná se o mozaiku příběhů a epizod z malého města z období přelomu totality a nové demokracie. Plejáda drobných hrdinů více či méně úspěšně zápasí se změnou společenského systému i se svými osobními poměry. Prý vychází z autobiografických zážitků scenáristy a režiséra. Použil ale uměleckou licenci, aby dosáhl nadsázky, nutné pro zamýšlenou hořkou komedii. „Absurdita často ukazuje realitu výstižněji. A realita je zase často absurdní. Nemůžu za to, že v roce 1990 v Městečku vyhrála volby Nezávislá erotická iniciativa,“ podotýká k tomu Kraus. Přeje si, aby film působil autenticky. Tomuto záměru podřídil herecké obsazení. Vedle profesionálních herců, kteří nejsou hvězdami známými široké veřejnosti, se objeví i herci amatérští, ba i neherci čili naturščici. Casting byl velmi náročný.

„Některé herecké typy u nás doslova chybí. Tak si je musíme vytvořit,“ hlásí Jan Kraus s velmi seriózním výrazem, u něhož začínáte pochybovat o tom, co říká. Je si toho vědom, takže rychle ujišťuje o zamýšleném žánru svého filmu:“Nejde o zlomyslný posměch, protože mezi ty lidičky patřím i já. Rozhodně si nechci hrát na soudce. Zdá se mi, že jsem to tak viděl.“ Ještě jednu zajímavost: hudbu k filmu i hlavní píseň složil Krausův syn David. O něm otec tvrdí, že je to jediný zpěvák a skladatel, kterému může trochu poroučet. David sice přikyvuje, ale usmívá se dost zvláštně.

BARBARA URBÁNKOVÁ, INSTINKT, 10. 10. 2002

PRAHA – Hořkou komedii o nástupu kapitalismu v jednom malém českém městečku připravuje jako svůj režijní debut herec, moderátor a falešný taxikář Jan Kraus. Natáčí se právě v těchto dnech v Jílovém u Prahy a ve Zbraslavicích na Kutnohorsku.

Krausovo Městečko má být mozaikou příběhů a epizod z malého města z období přelomu totality a nové demokracie. Autor scénáře a režisér filmu se chce pokusit o pohled na nedávno převratnou dobu z úhlu komediálně hořké nadsázky. „Absurdita často ukazuje realitu výstižněji a realita sama je zase často absurdní. Nemůžu za to, že v roce 1990 v Městečku vyhrála volby Nezávislá erotická iniciativa,“ říká scenárista a debutující režisér Jan Kraus.

„Nepůjde o zlomyslný posměch, protože mezi ty lidičky patřím i já. Stejně jako k nám všem patří krásná krajina všude kolem. Ale falešné idylky už bylo celkem dost,“ tvrdí občan Kraus a dodává:“Komedie neznamená, že se pořád jenom smějete. Někdy vám při ní může být i hodně smutno.“Podobným způsobem prý vznikala před sedmi lety jeho divadelní hra Nahniličko, kterou dodnes uvádí Divadlo Na zábradlí.

Hlavními aktéry Krausova Městečka budou jak nepříliš známí profesionální herci (třeba Otmar Brancuzský z Divadla ABC, Martin Učík z Bohnické divadelní společnosti nebo Ivana Wojtylová z Českého Těšína), tak amatéři či takzvaní naturščici. Kvůli dosažení autenticity předcházel filmu dlouhý a náročný casting pro obsazení jednotlivých rolí. „Některé herecké typy u nás dnes doslova chybějí. Tak si je prostě musíte vytvořit,“ prohlašuje Kraus.

Kameramanem nového filmu, který vzniká v produkci České televize, je Diviš Marek (Divoké včely). Hudbu a ústřední píseň složil Krausův syn David, o němž otec tvrdí, že je to jediný zpěvák a hudební skladatel, kterému může alespoň trochu poroučet.

TOMÁŠ STANISLAVČÍK, Večerník Praha, 01.10.2002

 



Small Town (Mestecko) (London Festival)

Oct 26 - 18:30 National Film Theatre, NFT1 [map] [add to my planner] 

Oct 28 - 13:30 National Film Theatre, NFT1 [map] [add to my planner] 

This directorial debut from popular actor Jan Kraus offers a subversive, comic look at life in a small Czech town following 1989’s Velvet Revolution. As the townspeople of Mestecko (which translates literally as ‘small town’) prepare to embrace the free market economy, every one of them seems to have some money making scheme or scam up their sleeve, ranging from the naively optimistic (the man who opens a many-roomed hotel without any idea where the guests would come from, or go to, or why) to the downright corrupt. Krauss maintains that he based many of the characters on people he knows, and whilst he clearly has an affection for them, has no hesitation in highlighting the grotesque as he exploits their fallibility to full and very funny effect. Although specific to time and locale, Small Town picks up on aspirations and ideals which are really rather universal. This doesn’t seem to have cut much ice with the Czech critics who, with a couple of honourable exceptions, comprehensively savaged the film. Perhaps their ire was raised because Mestecko doesn’t concern itself too much with the positive side of life in the emerging Czech Republic, or perhaps it was because Krauss cast the film largely using no name regional theatre actors. Praise be then to ‘Variety’ for championing this fine little film, as refreshing a slice of satire as you’re likely to find.

Sandra Hebron