Mám chuť se na to vykašlat

BEZ OBALU
12.11.2009, Instinkt č. 45/09, autor: Milan Šíma
Jan Kraus:
Mám chuť se na to vykašlat

Jan Kraus rezignoval na funkci předsedy Českého filmového a televizního svazu.
Důvod? „Myslím si, že by se FITES stal součástí mých vztahů s Českou televizříká moderátor pořadu Uvolněte se, prosím. O Vondráčkové, čmelácích v Radě ČT i řediteli z Palcátu mluvil pak bývalý předseda FITES zcela bez obalu.

Někteří členové Rady České televize kritizují váš rozhovor s Helenou Vondráčkovou v pořadu Uvolněte se, prosím. Prý jste jí dal příliš velký prostor, ve kterém mohla jednostranně popsat svůj právní spor s Martou Kubišovou.
Tak tohle odmítám vůbec nějak seriózně probírat. Radní Pavlata se rozčiluje, jak jsem mluvil s Vondráčkovou a jak to, že hned po tom rozhovoru nepřišla do studia Marta Kubišová. A co kdyby ona zmínila Jardu Vocase, že jí ublížil, tak by musel přijít Jarda Vocas? A za chvíli bych končil s tím, že bych musel pozvat třeba padesát lidí. Pro mě na tom bylo zajímavé jedině a sice, jak se k tomu postavila Česká televize. Ne rada. A ta se nepostavila. Ta mlčela.
A to je podle vás pozitivní nebo negativní?
To je negativní. Měla říct: „Dobře, máme tady nějaký problém. Budeme ho řešit. Vážená rado, na pořad nesahejte, to si budeme řešit my s Krausem.“ Jediné, co Janeček řekl, bylo, že rada o pořadech nemůže rozhodovat. Televize ale vždy musí zaujmout nějaký postoj ke svému produktu. To vám dodává sebevědomí, když to děláte. Když vás nepodrží, tak ztratíte podstatný kus jistoty ve své práci. To pro mě byla důležitá informace a nebyla dobrá.
Když jsem se na ten váš rozhovor s Helenou Vondráčkovou díval, říkal jsem si, že když už jste se do toho tématu pustil, tak jste měl vystupovat jako druhá strana a říct pár vět typu: Vždyť váš manžel s paní Kubišovou nepodepsal ani řádnou smlouvu.
Já ten spor ale neznám.
Když už jste se do toho pustil, tak jste se o tom měl trochu informovat, ne?
Ne, ne. Já to nestudoval. Nejsem publicista.
Tak jste se ale měl s Vondráčkovou bavit jen o tom, jak jí to ještě v jejím věku strašně sluší a kde všude se chystá vystupovat.
Já tady měl Slovenku, která mluvila o zjevení. Nechal jsem ji zrovna tak dlouho mluvit a podle vás bych jí měl říct: „Ale Kristus neexistuje?“ To ne.
To je přece něco jiného. Vy jste tam probírali právní spor, kde jde o stovky tisíc korun.
Ne. Ne. Já s ní nemluvil o právním sporu. Ptal jsem se jí na aféru s Martou Kubišovou, o které jsem zahlédl nějaké články, že se hádají. To, co tam Vondráčková řekla, je její odpovědnost. Já si ke starší dámě, která je ve velmi citlivém rozpoložení, nedovolím být nezdvořilý.
To není nezdvořilé upozornit na to, co si o tom sporu myslí ta druhá strana, ne?
Vy jste tam neseděl, tak neraďte. Doopravdy. To za prvé. Za druhé, ona by mi mohla říct O tom se nebudeme bavit a šli bychom dál.
To by asi bylo lepší.
Já vím. A za třetí, mně prostě nikdo nebude říkat, jak dlouho mám mlčet. Nebude. Buď to budu dělat, nebo nebudu. A dám vám další příklady. Pokud se podíváte na všechny mé hosty, starší dámy i pány, tak dostanou nepoměrně jinou možnost se vyjadřovat plynule než ti mladší a nebo politici. Pokud mám ke všem přistupovat tak, že bych byl jejich oponentem, tak bych musel být blázen.
A vzal byste si teď do pořadu někoho, kdo je v podobné situaci, má podobný právní spor, nebo byste si to už rozmyslel?
Ne. Já bych si to nerozmyslel, i když z toho, jak málo mě v tom Česká televize podržela, bych se tam klepal jako osika.
Radní vám také vyčítali, že jste porušil kodex České televize.
Já jsem nic neporušil. On ten pan radní jenom nezná zákony. Protože v tom kodexu se mluví o politických diskusních pořadech, a to je váš problém, pane Šímo, ne můj.
Můj už také ne.
Můj bratr říká výstižně, že v těch politických pořadech Češi vyvažují tak, že z každé misky uberou. Až jsou nakonec váhy vyvážené. Akorát na miskách už vůbec nic není.
A nemáte chuť se na ten pořad vykašlat, když cítíte takovou nepodporu ze strany vedení České televize?
Mám.
Proč to neuděláte? Asi jste si už přečetl, že vás u toho drží sláva a peníze.
Já vím. I to vnímám.
Proč neprásknete dveřma a neodejdete, když se vám to nelíbí?
Je to pro mě adrenalin. Je to s lidmi. Má to drajv. Je to jako divadlo. Jsou to nervy. Prostě maso.
Přečetl jsem si, co všechno jste už o radních České televize i o jejím generálním řediteli řekl. Že to jsou pitomci a čmeláci, kteří si nedokáží sehnat svou potravu jinde. O řediteli Janečkovi všude prohlašujete, že je to redaktor socialistického časopisu Palcát. Není to hezké, že můžete říkat takové věci a zároveň vás nikdo z televize nevyhazuje?
Tím se nehodlám dojímat. To mi připomíná, když komunisti porovnávali, kolik lednic jsme u nás měli v roce 45 a kolik v roce 65. To ne. To porovnávat nebudu.
A o jedné nejmenované radní jste také řekl, že má v hlavě jenom bradla.
O Fibingerové. Ona hned řekla, že jsem to zmrskal, že bradla jsou gymnastika a ona je atletka. Ona koule, podle průzkumu mediciálního, se časem proměňuje v bradla. Ale vážně. Ta paní je tam devět let. Takový je to mediální odborník. Devět let. Neříkejte mi, že tahle společnost nemá na to, aby zvolila lepší radu, lepší radní, kvalifikovanější. Neříkejte mi, že tato společnost nemá na to, aby vybrala ředitele, který už je z jiné generace, má jiné zkušenosti, jiné vědomosti.
Proč podle vás na to naše společnost nemá?
Protože je poničená z komunismu, protože tam pořád jednou nohou trčíme a když ten šéf toho Palcátu je šéfem té exkluzivní televize, tak je to za všechny odpovědi.
A co tedy dál s tou Českou televizí?
Já ji teď otestuju. Jestli to je opravdu televize veřejné služby, nebo ne.
Co ještě chcete udělat?
To nebudu říkat, protože jsem teď v takovém citlivém období jednání, tak to nemůžu zveřejňovat.
V jakém citlivém období?
Teď s televizí jednám o smlouvě. Dostal jsem návrh smlouvy, který je jiný, než jaký jsem dostával předchozí roky, a já jim teď budu dávat svůj návrh. Takže uvidíme.
A co by se mělo s Českou televizí obecně udělat, aby to lépe fungovalo?
Převzít německý zákon o volbě její rady. To znamená, že by do ní delegovaly své zástupce významné instituce, jako je Karlova univerzita, Akademie věd, FITES, filmová komora, církev. Politické strany by v ní měly jen po jednom zástupci. Máte-li takovouhle radu, tak máte garanci, že bude volit jiné ředitele než ty současné politické trubadúry.
Kdo to prosadí a kde toho ředitele najdete?
Musí se hodně chtít a hodně hledat. A ještě si připomeňme jednu věc. Konkurz na ředitele instituce, která rozhoduje o šesti, sedmi miliardách, je nejsnazší v této zemi. Kandidát napíše pár stránek A4, co by chtěl udělat. To vám zabere patnáct minut. Pak přijde před koulařku, Pepu Pavlatu, Makrlíkovou, tyhle kopry a přidá dalších patnáct minut a oni řeknou: „Jseš to ty!“ To je prča, ne?
Ta úporná práce tomu ale předchází, ne? Ti uchazeči musí obejít ty správné lidi a přesvědčit je, že jim po volbě půjdou na ruku.
Co jsme to za společnost, která si něco takového nechá líbit? Tahle země má před sebou ještě kus cesty.
Jak jsme na tom podle vás dvacet let po revoluci v médiích? Jste předseda FITES, tak k tomu určitě máte co říct i z pohledu této funkce.
Předseda už nejsem. Druhého listopadu jsem rezignoval. To máte exkluzivní informaci. Ani nevím, jestli to FITES už oznámil. Možná ne.
A důvod?
Myslím, že by se FITES stal součástí těch mých vztahů s Českou televizí. Rozhodl jsem se potom, co nedávno odmítl ředitel Jiří Janeček přijít na čtvrtletník FITES s tím – jak nám jeho sekretářka napsala – „že pan Kraus má ty výroky o Palcátu v novinách a že pan ředitel se od něj nenechá peskovat“. Z toho jsem pochopil, že to jsou manýry Palcátu, ale bohužel tomu FITES to ublížilo, tak jsem rezignoval.
A to hodnocení médií dvacet let po revoluci?
Mně se líbí výraz, že to je tady ještě předdemokratická země. Ona není ještě regulérně demokratická.