25.09.2000 00:01 Moderátor Jan Kraus na hosty svého pořadu přísný
Pavla Totušková

Drzým pohledem provokoval už odmalička. Snad také proto ho režiséři obsazovali do filmových rolí malých lotrů, padouchů a grázlíků. Nyní dráždí odvážnými názory a bezprostředním, až troufalým chováním v talk-show Sauna, ale především v pořadu Další prosím. JAN KRAUS v rozhovoru s naší redaktorkou přiznává, že je exhibicionista. Rád probouzí lidi z lhostejnosti. A využívá k tomu snad všech médií, která existují.

Mluvíte rád s novináři? Nemám s tím problém.

Co si o českých novinářích myslíte?

Nejsou na tom jinak než celá naše společnost. Je to stejně zmasakrovaná skupina obyvatel jako všichni ostatní. Jenomže u novinářů je mnohem důležitější, aby byli kvalitní. Oni jsou jedni z těch, kdo mají demokracii na krku.

Miloš Zeman opakovaně označuje novináře za bandu hlupáků, cítíte se také jako hlupák?

Vůči němu určitě ne. Navíc, na rozdíl od něho nejsem ožrala, čili se cítím výborně.

Neztrácejí média tímto pojmenováním před veřejností svou důstojnost a věrohodnost?

To, co si dovolil Miloš Zeman k Mladé frontě Dnes, by neměl jako politik vůbec přežít. Normální politická strana by se navíc bránila tomu, aby kdokoliv, byť její předseda, devastoval společné dílo. Zemanově ani Klausově straně to zatím nevadí. Oba proto mají pocit, že si mohou dělat a říkat, co chtějí. Novináři ale musí umět vyvinout tlak a být nekompromisní. Musí být schopní schovat se třeba do křoví a vyfotit premiéra, jak si to metelí ožralý domů. Ta fotka by druhý den měla vyjít na titulní stránce všech novin. Média jsou označována za hlídacího psa demokracie. To ale není vořech, který vás olizuje, když přijdete nametená domů.

Věřil byste médiím i jako člověk, který je zná pouze z vnějšku?

Nemůžete věřit novinám, které inzerci označují za vlastní zprávu. To je pro mne naprosto nevěrohodný plátek. Televize jsou zglajchšaltované všechny. Železného Nova, pokud jde o zpravodajství, měla být už léta bez licence. Prima zase den před nucenou zprávou na IPB hlásala, že banka je v pořádku. Při vědomí, že Prima této bance patřila, to bylo jasným projevem lobbistického tlaku. Česká televize je pro změnu líná televize, pro kterou je problém zaznamenat vše, co se stane po šesté hodině večer.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že hlavní problém českých médií je jejich nesvoboda a závislost. Proč si to myslíte?

To je obecně známý fakt. Do České televize se vlamují politici a přitom se neustále mluví o její vyváženosti. Hra na to, že když mám negativní nebo pozitivní zprávu na Klause, měl bych ji mít také na Zemana, je legrace. Žádná vyváženost! A ty dvě televize soukromé? Jedna má v současné době naprosto nekorektního majitele a u té druhé se neví, čí je.

Domníváte se, že média mohou být někdy objektivní?

U komerční televize je to jednoduché. Její obsah bude vždycky bulvární, protože potřebuje získat co nejvíce diváků. Komerční televize je obal na reklamu, žádná kulturní instituce. Veřejnoprávní televize by měla být něco jiného. Měla by se zaměřit na elitní zpravodajství, připravovat pořady, které komerční televize dělat nikdy nebude. Česká televize tuto ambici zatím nemá a ráda by dohnala ty komerční. U tisku záleží na zaměření. Ambicí všech novin by měla být věrohodnost a nestrannost žádné lobby, žádné vlivy, žádní kamarádi. U nás je to problém, protože jsme malá země a noviny si na sebe vydělávají těžko. Dám vám příklad třeba na inzerci: Přijdu s tím, že si do nějakého plátku dám třicet celostránkových inzerátů na žehličku Madlu to jsou tři miliony. Podmínkou bude, že o žehličce Madle dobře napíšete, nebo inzerovat nebudu a vy o tři miliony přijdete. A teď si vyberete. Proto, když čtu noviny a je v nich test, který říká, že žehlička Madla je výborná, podívám se pět stránek dopředu a pět

stránek dozadu, jestli tam náhodou není na Madlu inzerát.

Od dětství hrajete na divadle, ve filmech, moderujete televizní pořady, píšete sloupky do časopisu Týden. Jste exhibicionista?

Kdybych byl introvert, který se nerad pohybuje na veřejnosti, asi bych to dělat nemohl. Exhibicionismus není jen to, že si někde sundáte kalhoty. Exhibicionismus je také ohromná verva říkat věci ještě někomu jinému než jen sobě.

Proč jste vzal moderování Sauny?

České talk-show mně vždycky lezlo na nervy. Všichni jsou rozesmátí, tykají si a šišlají na sebe. A najednou vám nabídnou, abyste to šel zkusit. Taky vám nabídnou, že to nemusíte dělat tak debilně jako ostatní. Pro mě znamenala taková nabídka ohromný rajc. Těšil jsem se, jak budou lidé reagovat, když svoje talk-show povedu jinak.

Kde je podle vás hranice, jak pořad udržet zajímavý a přitom nesklouznout k vulgárnosti?

V zahraničí jsou odpolední a noční talk-show. Mě vždy lákala ta noční. Dělají je profíci, osobnosti. Tam jsou moderátoři výkladní skříní televize. U nás je zažitý jeden typ moderátora: rozesmátý mladík s rozdivočelou rozesmátou blondýnou, kteří jsou nadšeni i z toho, že jste z Benešova.

Když jsou moderátoři výkladní skříní televize, proč si myslíte, že si Prima vybrala vás? Nejste na první pohled líbivý, vysmátý ani nešišláte.

Vybrala si mě vedoucí dramaturgyně Simona Matásková a možná ji za to jednou zastřelí.

Často se zdá, že jste vůči svým hostům hodně tvrdý...

O politikovi už nějaký názor mám a nezastírám ho. Občas se mi ale přihodí, že ho změním. O pořadu Další prosím říkám, že je nevyvážený, neobjektivní, ale upřímný. U Sauny mám určitou představu danou scénářem. Většinou pak ale žasnu, že to dopadlo jinak.

Jste spokojený s tím, jak Saunu moderujete?

Nejsem, ale nemám ambice říkat si: Jendo, musíš být ještě víc temperamentnější, živější. Uvedu zase příklad: Po jedné Sauně, v níž jsme řešili otázku komunismu, zavolala mladá novinářka. Vyčítala mi, že jsem nebyl objektivní, že ze mě úplně stříkalo, jak komunisty nemám rád. Dostal jsem napůl hysterický a napůl šílený záchvat smíchu a tázal se jí, proč bych měl být objektivní. Moderátor není herecká role. V Sauně jsem sám za sebe a za své názory, které jsou neobjektivní a nevyvážené. A jestli někdo není s Krausem spokojený, je to jeho problém.

OD DĚTSKÝCH ROLÍ K MODERÁTOROVI

Jan Kraus (1953) se objevil poprvé na obrazovce v šedesátých letech jako dětská filmová hvězda. Zahrál si například ve filmech Dívka na koštěti, Martin a devět bláznů, Lišáci, Myšáci a Šibeničák a další. V dospělosti se stal členem divadelního souboru Bouře a Náhradního divadla. Je autorem dvou divadelních her. Nyní působí v Divadle Na zábradlí a v Činoherním klubu. Na Primě uvádí talk-show Sauna a pořad Dalším prosím, do časopisu Týden píše sloupky. Má dva dospívající syny Davida a Adama s manželkou Janou a syna Jáchyma s herečkou Ivanou Chýlkovou, s níž žije.