Dbalý, dementní literát, nebo "zdravý" korupčník?

Zápisky pana Dbalého popisují šmelinu v nemocnici NA HOMOLCE atd.

Samozřejmě, že obhajoba pana Dbalého argumentuje, že jde pouze o literární pokus pana Dbalého, koncept - a nelze je brát jako věrný popis skutečnosti.

I tak se však silně nabízí otázka: Nezdá se vám poněkud pozoruhodné "literární" zaměření tohoto muže, způsob jeho "konstrukce" vyprávění? Skutečně si lze představit, že nepřetržitý popis fasování peněz, domlouvání dalších šmelin - víceméně na jedno brdo, pořád dokola - chtěl Dbalý vydat jako rukopis knihy?  Nelze vyloučit, ale pan Dbalý by pak byl na úrovni jisté, přinejmenším literární retardace, kdy obsahově píše pořád dokola to samé a má pocit, že píše knihu..

Nabízí se hned proto i další otázka, zda li by takový "literární retandant" měl intelektuální kapacitu vůbec být lékařem, natož dělat ředitele nemocnice..?

Hádám, že pan Dbalý je z hlediska inteligence celkem způsobilý - jistou úchylku má možná poněkud jinde. Ta ho možná případně vedla k nápadu, vše si "pyšně, hrdě a šťastně" zaznamenávat.

Ale jako "literární rukopis"  bych to mohl přijmout jen za podmínky, že bych byl také dementní.

 



Novináři na pochodu. Začínají nabízet sami sebe. Před kamerou.

Digitální nátisk tlačí media neúprosně. Řada novinářů se pouští na samostatnou cestu, začínají vydávat vlastní noviny, weby, blogy, media, apod.

A někteří zase v rámci své profese už nastupují i do "vizuálu", tedy do videa. (video na webu táhne lépe..)

Naplňuje mě to zvláštním požitkem, jako např. Aktualne.tv - kde se z řady novinářů stali náhle video snažiči. ("televizní" už dnes není to pravé slovo) 

Vítejte kolegové!  

Zřejmě poměrný úspěch DVTV s paní Drtinovou  a panem Veselovským někoho z nevzdělaných manažerů přivedl k myšlence, že je po starostech. Všichni před kameru!

Novináři i jejich manažeři jistě vědí, že mezi psaným a mluveným projevem je zásadní rozdíl. Asi jako mezi autorem hry a hercem. Stejně jako fakt, že někdy je cennou devizou autora, novináře apod. že ho jeho čtenáři znají jen prostřednictvím jeho díla. Ne osobně, ani jako interpreta. Mohlo by se stát, že ztratí chuť na jeho dílo...

Na některé z "videoproduktů" je tristní pohled. Novinář - nebo autor - nemůže většinou jen tak snadno vstoupit do světa "vizuálu" určitě tím, že místo zveřejňovaných, psaných textů - bude tyto texty číst do kamery. To by měli být jiné texty.

Stejně jako asi nelze mluvit od kamery, co by znuděný teoretik čehokoli, se zvláštní neomaleností svého projevu i jazyka. Působí pak naopak jako amatérský klábosič, který navíc neříká nic nového. 

Někteří se snaží o gesta, která jim zjevně nejsou přirozená, chvílemi snad chtějí i trošku "hrát".. (grimasa..) Možná si něco přečetli v příručce. 

¨Nebo nemají nekorigovanou svoji představu o sobě? Působí pak směšně, nebo jako jeden z mnoha řadových "Youtuberů" - který ale nemá jiskru zaujmout.

Zdá se ale, že v rámci digitlaku není čas - a tak hop - všichni před kameru! Talent netalent, přepoklady, nepředpoklady... doba tlačí!

K tomu doprovodné "ilustrační" záběry - aby to vše působilo dojmem staré, "dobré" televize. Spíš legrace...

Drtinová s Veselovským by naopak mohly vydat sbírku básní. Třeba o ekonomice.

Začíná to být všechno jedno. Zdánlivě. 

Uvidíme!

Blanka je socha

Krausmagazinu se podařilo vypátrat, že tunel Blanka je vlastně socha. Přiznala to primátorka Adriana Krnáčová. Uvedla, že slovy: „Za projektem stojí asi nějaký debil,“ myslela známého umělce, kterého nemá ráda. „Mně osobně se Blanka jako umělecké dílo nelíbí. Je to příliš postpostpost moderní.“

Krausmagazinu se k novému odhalení smyslu Blanky podařilo získat vyjádření několika známých osobností:

Nový ředitel Národní galerie Jiří Fajt: „Blanka je obecnou metaforou nekonečného problému, je betonovým ztělesněním čekání na Godota. Blanka popírá, že na konci tunelu je světlo.“

Bývalý ředitel Národní galerie, profesor Knížák, se domnívá, že za projektem Blanky jako sochy či instalace stojí jeho nepřítel David Černý: „Je to jako všechny jeho práce: byla to nuda, je to nuda a bude to nuda.“

Profesor Halík: „Já nejsem Blanka.“

František Polák, mluvčí Metrostavu: „Domníváme se, že po odhalení smyslu Blanky se laické veřejnosti uleví. Umělecké dílo nelze brát zcela vážně, takže současné problémy s kabely a vůbec čímkoli jsou bagatelní. Navíc, jak jistě všichni chápou, Blanka je prostě instalace, takže až dá magistrát pokyn, tak ji rozebereme a odvezeme.“

Potvrzeno! Naše Blanka je naše.

A já už bych ani žádný termín otevření nedával. Zapomeňme a nikdy nevzpomínejme! Tragický příběh devastující mnoho tezí a teorií o české výjimečnosti? Vlastně ne. Je to skutečně výjimečné a neuvěřitelné! Jen opačným směrem, než bychom si přáli.

Argument, že se nepočítalo s vlhkostí, je třeba zarámovat jako vrchol troufalosti.

Doba se změnila. Bulvár pracuje pro mě.

Není to tak dlouho, co vás v showbussinesu každý druhý varoval, že hádat se, nebo soudit s bulvárem - nemá cenu. Na sporu ještě prý vydělají tím, že o něm budou dokola psát a starou bublinu přifukovat.

Tenhle názor jsem nikdy příliš nesdílel, přičítal jsem ho místní ustrašenosti. Většina těch, co nikdy nic neudělají mají milion zdůvodnění. Navíc mi bylo a je jedno, kolik bulvár vydělává.

Ale doba je jiná. Jak ukazují jednoznačně data, každá zmínka bulváru např. o mé osobě - zvedne návštěvnost mého internetového "nářadí" - Krausmagazínu, Youtube, Facebooku i Google plus. Někdy dokonce výrazně.

Synergický efekt je pak docela zajímavý. Zvýšení návštěvnosti Youtube  například na zmiňované video přinese, podobně jako v televizi - zvýšenou sledovanost i na videa v jeho okolí a celé webové stránky. To má samozřejmě i příjemný finanční dopad.

slušný nárůst...

slušný nárůst...

Diváci, kteří se na základě informací bulváru na video podívají - pak svými laiky celkem jednoznačně vyjádří - co si myslí.

Například "pohoršování" se lovců rakovin nad rozhovorem s panem Bankem - u diváků dopadlo jinak. 80% líbí - 20% nelíbí. Jak vidno, bulvár "šílí" především směrem k své prkenici.

Moje reakce na článek Lidových novin ve stejné pitomosti pak měla naměřený dosah na Facebooku cca:

To jde...

Samozřejmě to mění můj vztah k bulváru. I k novinářům vůbec. Jako ke každému, kdo pracuje pro mě. Včetně hlupáků.

Úsvit bez peněz!? Ale no tak... Přece nic nového!

U nás v osadě tradiční příběh, ne nepodobný některým Gogolovým dramatickým kusům, nebo podobných. Nebo nabízím Jaroslava Haška.

Peníze dojdou v první řadě. A jestliže dosud straníci Úsvitu nebyli schopni zajistit kontrolu financí, pak je to i spravedlivý trest za neschopnost a..

Referendum bez vyjímek! zakřičel bych za ně. Nebo "právní odpovědnost politiků!"

Křičet, plédovat, slibovat, navrhovat - to jsou krásné, nezávazné disciplíny. Peníze jsou jiný song.

Následovat by měla tradiční česká hádanice, žaloby všeho druhu, pokud možno všech na všechny.. atd.

Úsvit - je náhle krásný název. Tomiův Úsvit. Spojený se soumrakem v peněžence. Na divadle tyhle situace publikum miluje. Nadšeně se směje a tleská. Členům a příznivcům Úsvitu nezbývá než nabídnout, aby život vzali na chvíli jako divadlo. 

 Protože peníze se už nikdy nenajdou...

Stát jako pitomec, nebo "tichý společník"?

Vždycky mě zaujme, jak se při podvodech s dotacemi následně zjistí, co všechno bylo porušeno. Kuriózní je, že protistranou podvodu je pochopitelně stát, ale ten je většinou podveden asi desetkrát na deseti místech, nebo institucích.
A po zjištění podvodu pak je k mání seznam většiny institucí, která jedna jako druhá, podvodu naletěly, přehlédly termíny, potvrzení, předpisy, náležitosti..
Pravděpodobné je je, že často proto, že někdo z "protistrany" dostal svůj "podíl", své peníze.
Ale i tak je neschopnost státu odhalit podvod, nebo přinejmenším přehlédnutí předpisů apod. na tolika úrovních - zarážející.

Viz např. tenhle vypečený příklad:


Český lev - Carrey a Troška pohrdání...

 

Jim Carrey na Českém lvu nebyl. Pán, který ho měl předstírat, ho připomínal jen vzdáleně, takže šance na mystifikaci byla malá. Samotné provedení jsem neviděl, protože se tv dívám velmi zřídka, ale podle výsledného efektu lze soudit, že ani to nebylo nic moc.

 

Osobně mám tyhle vtipy většinou rád. Ale stejně tak mám bohatou zkušenost, že většinou si velká část přímo zúčastněných na realizaci myslí, že podstatou přípravy a exekuce je také zábava. Nebývá to tak. Spíš opačně. Žert, či vtip - například v televizi, filmu - je víc výsledkem přísné matematiky, než čehokoli jiného. A vždy s nejistým výsledkem, protože stačí malá chyba, špatný odhad, nevhodný výraz, divná intonace, nevhodný střih, atd... a je po všem.

Prestižní představení Filmové akademie tedy nejspíš předvedlo (neviděl jsem), že v této oblasti chybí profesionálové schopní výkon v žánru realizovat. Není to zřejmě chyba Akademie, jako spíš výraz stavu v profesi. 

Komedie a humor vůbec,  i když nevypadají, jsou nejtěžší disciplínou. Nejen u filmu, a televize, ale i v divadle, baru a kdekoli. Není jiný žánr, který by s tak okamžitou platností vystavoval potvrzení nevydařenosti. Navíc platí, že nikdy se nesmějí, nebo nebaví - všichni.

Nabízí se tak jistá analogie, s tolik tvůrci opovrhovaným režisérem Troškou. Pravda, ten sice "vyrábí" leporelo "banální" zábavy, bez nároku na mystifikaci, šok, pobouření, atd. Nicméně zacílený divák jeho humor akceptuje s vervou, směje se - protože jeho komedie pro ně funguje.

Pohrdat jím a pak "na vyšší úrovni" předvést, že ji nezvládnu, je poněkud výrazem nabubřelé, neoprávněné pýchy. Nabízí se otázka: zkuste to nejdřív na jednoduší úrovni. Zjistíte, že ani ta není snadná - např. při studiu u pana Trošky.

P.S: A trošku "pokory" k humoru - jak se v Česku rádo a s vervou o pokoře opakovaně a ve všech ohledech žvaní. Tady by se to možná, výjimečně hodilo...

P.S.S: Vstup moderátora ve slipech, jak to o pár hodin později na Oscarech provedl Neil Patrick Harris (zde)- to by tady zatím celou maloměšťáckou osadu zvedlo na nohy a propukla by "mravokárečná lázeň". Bulvár by začal..:-)  V zemi, kde se v obchodních domech krade nejvíc v Evropě...

doplněno 23.2: 23.40: Trapas bulváru v Británii neunikl..