Sháním synům exkluzivní matky Jan Kraus zpovídá sám sebe

Lidové noviny 2002

Sháním synům exkluzivní matky

Jan Kraus zpovídá sám sebe

Foto LN – Pavel Wellner

PRAHA 3.července 2002 – Každou středu najdete na tomto místě rozhovor, který autor vede sám se sebou. V zrcadle se tentokrát zpovídá herec, moderátor a sloupkař Jan Kraus.

Otázkář: Mám s vámi, pane Kraus, udělat rozhovor.

Kraus: To mě těší!

Otázkář: Mě tedy tolik ne, ale co mám dělat, nějak se živit musím.

Kraus: Chápu.. Nicméně, já odpovídám zdarma.

Otázkář: Myslíte, že byste za to měl být placen?

Kraus: V podstatě ano.

Otázkář: Jak jste na to prosimvás přišel?

Kraus: Musel jsem si na vás udělat čas, takže jsem přišel o volno a vy rozhovor děláte do nějakého plátku, aby bylo vůbec co číst. Když nebudete mít články a rozhovory, nebudete mít co tisknout, takže nebude co prodávat a nebude vás za co platit.

Otázkář: Pro vás typická demagogie. Jsou haldy lidí, kteří chtějí poskytovat rozhovory. A to dvacet čtyři hodin denně, i v noci, na zavolání, někteří jsou ochotni se kvůli rozhovoru vrátit ze zahraničí, takže byste si měl vážit příležitosti, kterou vám dáváme. Zvyšujeme vaši cenu na trhu, zvažte, jestli byste nám neměl zaplatit.. Je nezdvořilé jen brát.

Kraus: Díky za přednášku, ale přišel jste se ptát!

Otázkář: Právě proto je na mně, kdy a jakou otázku položím.

Kraus: Jo, ale čas si berete můj.

Otázkář: Beru? To snad žertujete! Naopak. Budete už dávno mrtvý a rozhovor, který s vámi dělám, bude žít na papíře věčně. Takže vám dávám příležitost k určité míře nesmrtelnosti a vy mluvíte o čase, člověče.

Kraus: Dobrá, tak se zastavte, až budu mrtvý. Rád se vám budu věnovat. Času bude dost.

Otázkář: Nepředjímejte. Rád bych vám položil první otázku.

Kraus: Jděte do toho.

Otázkář: Jsem ze solidních novin a tak bych se rád vyhnul povrchní bulvárnosti.

Kraus: …těší mě…

Otázkář: Takže jak to bylo s tím prohozem!?

Kraus: S jakým prohozem?

Otázkář: Když jste si prohazovali partnerky!? Vy a…

Kraus: To už je tak dávno, že si to ani nepamatuju. Dokonce dnes nemám ani pocit, že bych si kdy někoho prohodil. Jste si jistý, že se to stalo?

Otázkář: Naprosto. Mám plno výpisků z jiných časopisů, kde se o tom psalo.

Kraus: Vy jste prý zase neplodný.

Otázkář: Já?

Kraus: Ano, vy.

Otázkář: Jak jste na to přišel?

Kraus: Říká se to o vás. A taky na to dost vypadáte.

Otázkář: Vypadám..?

Kraus: Jistě. Máte v obličeji cosi nejistého, takový neplodný pohled. Mám s tím určité zkušenosti. Měl jsem přítele, jako by vám z oka vypadl. Dodnes bezdětný.

Otázkář: A jak to souvisí s naším rozhovorem?

Kraus: Nijak. Nehledejte v rozhovorech souvislosti.

Otázkář: Nechme toho. Rád bych se vrátil k něčemu podstatnějšímu. Kolik vyděláváte?

Kraus: Co je vám do toho?

Otázkář: Ptám se. Zeptat se snad můžu, máme demokracii.

Kraus: Určitě. Ale nezacházejte s ní jako s toaletním papírem.

Otázkář: Naše čtenáře by zajímalo, kolik vyděláváte. Mají právo to vědět.

Kraus: Mají ještě důležitější a zajímavější práva. O ty se starejte nejdřív. Určitě ale nejen vaše čtenáře zajímá, kolik kdo vydělá. Dokonce i většinu nečtenářů zajímají prachy. Za milion vám to řeknu.

Otázkář: Proč jste se uchýlil do televize?

Kraus: Do televize se nelze uchýlit. Buď tam v rámci nějakého pořadu případně obstojíte, anebo se zase vychýlíte ven z televize. Ještě před tím vám musí dát někdo šanci.

Otázkář: Chápu, známosti, že a tak.

Kraus: Nechápete. Pokud jde o známosti, je to v televizi vždycky vidět. Dokonce nikde jinde to není vidět tak markantně jako v televizi. Ale máte pravdu, že tyhle roupy pořád hodně lidí má. I v televizi.

Otázkář: Myslíte si, že by například moderování některých pořadů nemohl dělat kdokoli jiný?

Kraus: Určitě mohl. A určitě by to dělal zcela jinak než já. V tom je to stejné s herectvím. Každou roli může hrát kdokoli. Akorát, že od někoho je to skoro nesnesitelné. Komunisti kdysi dokonce často prosadili své věrné v podobných disciplínách a lidé si na ně časem zvykli a stali se z nich třeba oblíbení herci.

Otázkář: Proč se pořád montujete do politiky, když nejste ani politik, ani politolog, ani politický vězeň, ani vaše žena není v politice?

Kraus: Nemontuju se do politiky.

Otázkář: Jak to že ne? Jak je nějaký čurbes, hned jste u toho.

Kraus: Možná, ale hlavně proto, že politika se často montuje do mě.

Otázkář: Jak, prosimvás?

Kraus: Pokud budete pracovat ve šroubárně nebo obchodovat s tabákem, tak se s politikou možná vůbec nesetkáte. Pokud pracujete v médiích, vidíte, jak mnoho politiků krouží kolem. Velká část politiků vnímá televizi jako krabičku na vlastní popularitu, jako flašinet na hlasy a ovlivňování. Není divu. Televize tak funguje.

Otázkář: Vy máte tendenci televizi hlídat? Kde jste se dobral k takovému mesianismu?

Kraus: Nemám vůbec tendenci ji hlídat. Ona má občas tendenci hlídat mě. A pak bývá problém. Protože já trvám právě na demokracii a svobodě.

Otázkář: Máte pocit, že žijete v nesvobodné zemi?

Kraus: Mám pocit, že nežiju v tak svobodné zemi, jak svobodná by měla být a jak svobodná je většina zemí okolo.

Otázkář: A jak se to projevuje?

Kraus: Tady je třeba problém dělat si v televizi srandu z vlády. Nebo z politické strany.

Otázkář: Ona se hned ozve?

Kraus: Že se ozve, by bylo jedno. Ale televize většinou poslechnou. Takže vás hned vyrazí. Ale moderně a ˝demokraticky˝. Nenápadně vás pomalu odstrčí.

Otázkář: Vy se ale cpete i do rádia.

Kraus: To jsem se tedy necpal. Ale nabídku Frekvence 1 jsem nakonec přijal, protože tam je např. ředitelka Fričová, k té mám důvěru. Mám tam svobodu. A Frekvence 1 je dnes rozhlasovou stanicí, která by mohla zítra začít vysílat televizi. Je to dům plný zkušených lidí z televizí a často patřili k těm nejlepším.

Otázkář: Co časopis Týden? Nechtěl byste toho nechat? Už toho bylo dost, ne?

Kraus: Bylo. To je pravda. Ovšem mám tam opravdu svobodu. A té já jsem poměrně nenasycený, takže to je pro mě pořád jeden z hlavních důvodů, proč si ji užít.

Otázkář: A co divadlo? Dyť to televizní producírování vás musí jako herce zničit. A divadlo Na zábradlí to určitě také poškozuje.

Kraus: Stejný názor sdílí hodně lidí od divadla. Všeobecná známost podle tohoto pohledu jako by ve vás ničila pravého umělce. Jeden problém je, že nejde kvůli jedné roli se stát dočasně neznámým, a druhý, že je to blábol.

Otázkář: Výchovu svého nejstaršího syna jste nezvládl, jak se ukazuje na jeho oplzlých a drzých textech jeho nezpěvných písní.

Kraus: Jak je to s výchovou, nevím. Kluk prý vytvořil novou kategorii samčího popu, což mně nijak nevadí. Jsem celkem sytý registrované něhy, stejně jako tklivého vytí o tom, že vysychají řeky a že bychom měli být dobří lidé. Zřejmě po mně zdědil silnou říji, a to každý jelen troubí na celý les. S oplzlostí si dejte pozor, jestli nejste produktem pruderie reálného socialismu. To byl vrcholem erotiky děda Mráz.

Otázkář: Chudáci vaše děti.

Kraus: Neříkejte děti, mám jen syny. Tři, jako každý král. Litovat je nemusíte. To hlavní, co se pro ně snažím dělat, je, že jim sháním exkluzivní matky. Krásná matka vám může zvednout náladu i sebevědomí na celý život. Podívejte na mě.

Otázkář: Podle vás bych si ani netipnul, že vaše maminka byla krásná.

Kraus: Ne byla. Je.

Otázkář: V zrcadle jste se někdy viděl?

Kraus: Samozřejmě. Denně. Ale připlatil jsem si a mám v koupelně zrcadlo na duši. Nesnesl bych totiž pohled na něco ohyzdného. A jste si jistý, že opravdovou krásu vůbec poznáte?

Otázkář: Váš starší bratr patří mezi oblíbené spisovatele v zemi. Všechno nasvědčuje tomu, že máte opravdu dobré kontakty. A všude.

Kraus: Kontakty máme hlavně dobré mezi sebou. Můj druhý bratr napsal několik knih zase v USA, ale to by nebylo nic pro vás, je profesorem politologie. A starší sestra zase hodně píše a učí v Kolumbii.

Otázkář: Co jste se tak rozlezli?

Kraus: To víte, to věčné hledání svobody nás rozehnalo. Nakonec jsme ji šťastně našli doma. Ale po tolika letech ve skříni je malinko vetchá.

Otázkář: Jak snáší Ivana Chýlková Janu Krausovou?

Kraus: Říkal jste, že jste ze seriózního tisku!

Otázkář: Čtenáři mají právo…

Kraus: Já vím. Dobře. Stejně jako Jana Krausová Ivanu Chýlkovou. Často spolu tráví čas v klubu.

Otázkář: V jakém klubu?

Kraus: V Klubu krásných žen!

Otázkář: Vy jste nadutý, to snad není pravda!

Kraus: Proč bych se nemohl vytahovat cizím peřím?

Otázkář: Však vy víte…

Kraus: Vůbec ne. Vždycky jsem měl smysl pro realitu. Pletete se vy, když si myslíte, že je považuji za krásné proto, že žily nebo žijí se mnou. Opak je pravda. Žil jsem nebo žiji s nimi, protože jsou krásné.

Otázkář: Čili vy posuzujete ženy jenom podle toho, jak vypadají?

Kraus: Rozhodně. Povaha a charakter mě zase zajímá u automobilů. A měl jsem jednu dobrosrdečnou pračku. Ale na moje gusto dělala všechno příliš automaticky.

Otázkář: Děkuji vám pěkně za rozhovor.

Kraus: Není vůbec zač. Zapomněl jste tady ten diktafon.

Otázkář: Děkuju.

Kraus: A tady tašku.

Otázkář: Děkuju.

Kraus: A mikrofon.

Otázkář: Hmmm…

Kraus: Ne, to je okno, dveře jsou támhle…