LN 2003 Pryč s klidem, laskavostí a vlídností

Lidové noviny 2003

Pryč s klidem, laskavostí a vlídností

Kultura – rozhovorem s hercem, moderátorem, publicistou Janem Krausem

PRAHA, 31. května 2003 | 16:45 Známý herec a moderátor vyčítá svým spoluobčanům, že mají tendenci říkat: „Dělám sice na gestapu, ale nějak se živit musím.“ Herec, který příliš nehraje, moderátor, co skončil ve všech televizích, režisér, jehož nedávno uvedenou filmovou prvotinu odborníci ztrhali. Přesto je k nepřehlédnutí. Pohotových a provokativních kritiků, kteří se zuřivě vrhají na pohodlné měšťáky a alibistické politiky, je u nás jako šafránu. S devětačtyřicetiletým Janem Krausem asinebudete ve všem souhlasit, rozhodně všakstojí za to si ho poslechnout.

* Jste rád, pane Krausi, že jste Čech?

Já jo. Považuju to za životní štěstí, protože jednak miluju češtinu, tu hovorovou, a ta země je krásná. Taky znám pár vynikajících Čechů.

* Například?

Těch vynikajících Čechů? Ale těch je hodně! Víte, jsou tady ty takzvaný národní znaky. A já za ty vynikající Čechy považuju třeba lidi, který právě nemají ty národní znaky. Tím nemyslím švejkování, na to já nevěřím ani vteřinu, protože Češi na Švejka ani nemají. Švejk měl svým způsobem velký nadhled. Ale ta společnost má v sobě pořád rezidua postkomunismu. Například ty tichý akty. Tady se vám neřekne: „To si s tebou, Jardo, vyřídím.“ Tady se říká: „Těšilo mě.“ A pak se jde a řekne se: „Tu kurvu musím zlikvidovat.“

* Sám na sobě pozorujete znaky typického Čecha?

Určitě. Třeba tendenci k takovýmu sebeoslavování, ujišťování se, že nám to jde dobře nebo že takhle blbě se to dělá jinde taky. To potřebujete k životu, abyste se ujistila, že nepatříte do nějaký zvláštní školy. Ale já ty národní znaky mám ještě posunutý díky svýmu otci, kterej o nich mluvil ze svých pětiletých zkušeností z Osvětimi. : Jižní národy, Italové, Řekové, umíraly okamžitě – kvůli povětrnostním podmínkám. Rusové vydrželi víc než zvířata. Nedostávali ani jídlo, a žili. Jenom z vůle a „za Stálina“. Poláci byli na pašování určitě nejlepší, ale z deseti jste mohla věřit jenom jednomu. Češi excelovali. Obsadili všechna důležitá místa, ale nikdy nebyli v řídících funkcích. Naopak byli hodně kolem kuchyně. Ovšem největší blbci byli podle otce právníci. Taky umírali první. Protože oni, hned jak vešli do lágru, říkali: „Tak tohle nepude, protože to odporuje mezinárodnímu právu.“ Táta říkal: „My jsme se smáli, že jsme se někdy až pochcávali. Oni objevovali hned po příchodu, že to odporuje mezinárodnímu právu! Už večer někteří z nich viseli, protože si dokonce šli stěžovat veliteli.“

Zdroj: Foto LN

* Je některá česká vlastnost odpudivější než jiné?

Ta smutná kapitola, že se Češi za celou svoji historii nikomu nepostavili. To vítání, s takovou vervou, vždycky toho, kdo přišel! To můj otec taky uměl – když například všichni v hokeji fandili našim, on skandoval: „Sbornaja kománda!“ Mám to trochu po něm. Víte, provokace, to je někdy jako injekce, abyste se probrala. Tahle společnost potřebuje injekce ze všech stran, protože má ohromnej měšťáckej zadek, do kterýho je třeba sázet jednu za druhou.

* Myslíte, že jsou Češi zbabělci?

No ona to je zbabělost s takovým ještě zvláštním sklonem takzvaně starat se jen o sebe. V Česku mají lidi tendenci říkat: „Dělám sice na gestapu, ale nějak se živit musím. Ovšem to víš, taky je nežeru…“

* Historici odhalili, že praotec Čech byl vrah vyhnaný z Chorvatska. To se ve Starých pověstech českých moc vyjímat nebude…

Já miluju český dějiny! Vemte si popravu sedmadvaceti českých pánů. Přečet jsem si knížku Staroměstská exekuce a byl jsem úplně fascinovanej. Když Němci řekli, že by pár lidí chtěli pro výstrahu popravit, tak jim čeští zástupci donesli seznam tisíců jmen! A ti Němci říkali: Tolik néé, my mysleli tak třicet… Zápasíme taky s geografickým položením, tu zemi občas někdo rozšlape a ona nemá čas se nikdy pořádně zvednout. Ale na druhou stranu, ten úspěch v hokeji nebo v tenise je dán určitou českou variabilitou myšlení, schopností improvizace. Potenciál našeho národa je silnej a není sebemenší důvod mít nějaký komplexy. I v tý český tunelárně, která tady proběhla, nakonec kus určitý obratnosti je. Čech umí krást tak, že si toho léta nikdo nevšimne. Udělá si dvě vizitky, na tu jednu převede všechny dluhy a na tu druhou napíše Studánka, s. r. o. To je taky umění. Čech krade v límečku, všude ho vítaj, vyznamenávaj a pak teprve zjistí, že je zloděj. Ono se to zlepší, rozkvětu nelze zabránit, jak říkával můj otec. Ale my se toho nedožijem, abyste byla klidná. (směje se)

* A ty netušené možnosti, až s těmihle dovednostmi vstoupíme do EU…

Ale co, ono to tam taky není tak svatý. Podívejte se, když Chirac vyhrál prezidentské volby, v novinách psali: Prezidentem je zloděj. Taky miluju fotku Valéryho Giscarda d’Estainga, jak ho načapali mezi bochníkama v pekařským voze, když se vracel od ženský. To jsou určitý druhy poklesků, který spíš rozesmávaj. Mě nejvíc dráždí to český superměšťáctví. Měšťáctví je vůbec odporný, všude na světě, měšťák je mezinárodní postava, ale českej měšťák je exponovanější o ten komunistickej kolektivismus. Českej měšťák mluví pořád o klidu. Chce mít klid na práci, na sex, na všecko. Ten klid znamená, abyste nevyrušovala a současně abyste dělala všechno to, co ostatní. Pak je to laskavost a vlídnost. Všichni měšťáci vám řeknou: Hlavně aby to bylo vlídné – vlídný humor, laskavý přístup, solidní zacházení. Ono totiž kdybyste někomu řekla pravdu, tak by to byla hrubost. Vlídnost, laskavost je předzvěstí, že na to nedojde. Že mu neřeknete: „S váma se bavit nebudu, protože vy jste bezcharakterní prase, pane!“ Vlídnost znamená: „To tady teď nebudeme probírat, nevracejme se do minulosti, nechoďme do budoucnosti.“ A další věc – tady je pořád zažitý, že kdo nedělá to, co většina, je divnej. Moderní slovo je kontroverzní.

Jan Kraus se svou ženou, herečkou Ivanou Chýlkovou.

Zdroj: Foto LN

* Co se s námi stane v Evropské unii?

No, podívejte, když přišli Němci do Škodovky, co se stalo? Češi teď dělaj výborný auta! A český emigranti se z větší části moc dobře uplatnili. Čechovi nic tak neprospěje jako rozptýlení mezi ostatními. Největším nepřítelem Čecha totiž bývá Čech.

* Vy budete hlasovat pro vstup do EU?

O tom není volba.

* Ani trochu se nebojíte, že, jak se říká, ztratíme identitu?

Měšťák žádnou identitu nemá, bude to jen „eu-měšťák“. Identitu neztratí nikdo, kdo ji má. A kdo ji nemá, ten ji nezíská. Ale já vím, co bude. Budeme nadávat na Brusel, budeme naštvaný na úředníky, bude čurbes, budou problémy, budou nespravedlnosti. Nepřijde nebe na zemi. Ono nepřijde nikdy v dějinách lidstva. Ale může to být něco, co zejména zemi, jako jsme my, přinese prospěch. Měli jsme tu padesát let systém, kterej zdevastoval populaci po všech stránkách. Ta země je taky pozoruhodně etnicky čistá – a bez boje. Němce jsme odsunuli, Židi zůstali v koncentráku a se Slovákama jsme se rozešli. Ale ani koně a psy nemůžete chovat, když máte chudej genovej základ, protože vám ta rasa začne degenerovat. My potřebujem osvěžení jinýma národama, jinýma zvykama. Myslím, že to dopadne jako s těmi Čechy v lágru – důležitý místa budou mít v Evropský unii obsazený. Hlavně kolem jídla.

* Nezdá se vám, že v poslední době u nás eskaloval takový „malý český terorismus“? Policie shazuje z vrtulníku miliony, máme tu kyanidového vyděrače, pacient zmasakruje svého doktora, fanoušek dá pěstí sudímu, žena se snaží postřílet redaktory rádia, dokonce „bůh Hašan“ sprostě mydlí do bezbranného soupeře. A ještě k tomu ta neuvěřitelná série sebeupálení. Co se to tu děje?

Já jsem o tom nedávno napsal, že se tady něco divně pohnulo. Sám pořádně nevím, co to je. Nepochybně je tu psychický tlak na lidi, kteří na tu nemilosrdnost systému nejsou vybavení. Ale ta se bude ještě zvětšovat, protože například ve zdravotnictví tu máme pořád ještě dost socialistický poměry. Kuriózní ale je, že se tím nikdo z politiků nezaobírá. Přece politik by měl říct: Cosi se nám děje v tý bezpečnosti, budeme se tím muset zabývat. Místo toho teď napadli potraty. Čili oni jsou nekompatibilní s prostředím, který mají vytvářet.

* Nejsou ty „divný věci“ taky třeba reakce na to, že si občan připadá bezmocný?

Co to může být za demokracii, z níž mají lidi v podstatě jenom volby? A dobrá polovina našich politiků by to takhle i chtěla – že by všechno rozhodovali oni a my bychom jenom volili. Já na to mám důkazy, dokonce osobní. Moderuju informační akci o Evropský unii a čtyři politici říkají, že bych to dělat neměl. Najděte mi na Západě politika, který si dovolí říkat, co moderátor může moderovat, a co ne?! To by se zesměšnil.

* Kdo byli ti politici?

Ransdorf, Kavan, Zahradil a Dostálová. Široké spektrum pravolevé, levopravé, jak chcete… (směje se) U nás politici, například taková Kateřina Dostálová nebo Ivan Langer, chtějí řídit média. Oni určí, kdo má být ředitelem televize, oni mu nařídí, jak to má dělat, tohodle vyhoď, tamtoho vezmi… Pro ně je nepředstavitelný, že by tyhle části společnosti fungovaly autonomně. A já naopak říkám: My si demokracii umíme dělat sami a vy se starejte jen o to, co je vám vymezený. Dělejte zákony a hlídejte zákonnost. Když totiž přestaneme jen řečnit o tunelování a začneme počítat odpovědnost politický reprezentace v miliardách, tak oni budou rekordmani!

Zdroj: Foto LN

* A co kdybyste to šel zkusit sám? Vás to do politiky nelákalo? Nikdo vám to nenabídl?

Nabídl, nebudu říkat, kdo to byl. Říkali, my vám to zafinancujeme, poptávka je slušná. Ale já vždycky říkám – zatím ne. Protože já si to nechávám jako zadní vrátka, kdyby mi náhodou kluci a holky znemožnili všechnu práci, tak pak do tý politiky pudu a je odtamtuď vymetu. (směje se) Já myslím, že politika je něco, co by člověk měl dělat až v závěru života, když už má uspokojenou tu touhu, co chtěl v životě dokázat. A chce zařídit dalším, aby taky svoje touhy mohli realizovat. Ale nemůžete jít do politiky s tím, že se umístíte někde na bedně! Navíc postkomunistická politika se vyznačuje tím, že se dostanete do jednoho z nejhorších společenství v zemi. Minimálně polovina těch politiků jsou lidi, kteří na volným trhu práce neobstojí. Takže mají panickou hrůzu z toho, že by z tý politiky vypadli, a to je nutí kolaborovat s kýmkoli, jenom aby udrželi tu svoji packu, kterou zvedaj, v politice. Čili oni mají hodnotu tý packy! A občas to ještě zmrskaj, že ji zvednou blbě.

* To se člověku někdy stane. Vloni před volbami jste nabádal lidi, aby volili Stranu zelených. Ale ta strana se od voleb ještě vůbec nedala do práce, ačkoli slibovala založit nadaci a vysadit 113 000 stromků – za každého voliče jeden. Taky teď vysvětluje policii, kam se jí z účtu ztratilo šest z jedenácti milionů korun, které dostala za voliče. Byl to váš špatný odhad, naletěl jste?

Nenaletěl jsem jim. Ale to jsou Starý Zelený a Nový Zelený, Zelenější Zelený a Míň Zelený Zelený a Promodralý Zelený… Já si prostě myslím, že v každým evropským parlamentu už Zelený jsou, že prostě Zelený tam mají být. Dneska už je to normální evropskej standard.

* A neměl byste se trochu zajímat o tu stranu i po volbách, když jste ji občanům tak doporučoval?

Ale já nedoporučoval jen je! Já doporučoval víc věcí…

* …například lidovce.

Ne lidovce, ale Jiřího Vacka. A za tím si stojím, to je můj přítel, raubíř, tvrdej chlap. A taky má něco za sebou, byl na drogách a nechal toho. To je pro mě takzvaně moderní lidovec. Protože lidovci jsou jinak nekompatibilní, konzervativní, krojovaná strana, která má zlozvyk dělat, že s nima je Pánbůh, takže jsou jaksi svatější. Dneska už víme, že to není pravda. Taky spousta věřících věří v Boha takovým tím způsobem, dělat si to dobrý u budoucího šéfa. Aby to měli prostě vždycky všude dobrý. A to mi je taky odporný.

* Část lidovců chce zakázat potraty. Co vy?

Mě to pobuřuje. Podívejte se, jak ti tři, co ten zákon navrhovali, vypadaj! Kasal, Pleva a Karas. Ti když mluvěj o potratech, tak člověk neví, o kom přesně mluvěj. Možná by v rámci prevence měli zakázat i sex a tyhle tři by to v ničem neomezilo. Ale na druhou stranu, přiznejme si, tak tentokrát to jsou lidovci, jindy zase jiní. Já si opravdu nemyslím, že všichni ti naši politici jsou otřesný. Jen obměna je malá. Po příštích volbách by tam z těch, co jsou tam od roku 90, neměl být nikdo. Už proto, aby se kluci stihli podívat na ten systém, kterej vybudovali, a trošku si ho užili. On někdo po komunismu prožije zbytek života v parlamentu a to je taky blbý, že jo.

* Mluvíme vlastně pořád o morálce. Nechybí české společnosti nejvíc ze všeho étos, nějaký přesah?

No bodejť by jí nechyběl! Kde by ho taky vzala, ta společnost? Když vám už v porodnici řeknou: „Moc neřvi, aby si tě nevšimli, nebo ti sestřička nedá najíst.“ A celej život vám říkaj: „Do ničeho se nepleť, hlavně drž hubu, buď rád, že máš místo, dávej si pozor na ostatní, voni jsou to všechno kurvy.“ Čili kde byste nabrala ten étos? Kdyby vám rodina říkala: „Bij se za pravdu, nepřipusť lež, bezpráví a tak dál…“ Já nevím, jestli by člověk dneska moh říct: Ano, to je správná výchova. Možná jo, akorát to dítě bude pak muset živit. Víte, pokud jde o náměstí a domy, tak země je zhruba opravená. Ale mozky jsou pořád v dezolátním stavu. Dům totiž opravíte hned, mozek nikdy. Některej.

* Vadí vám, že pojmy jako pravda nebo čest jsou teď směšné?

Ne směšné. Já myslím, že je to ještě jinak. My máme poničený i tyhle pojmy. Tak pravda – co je pravda, když se padesát let denně lhalo o všem? Pravda se ztratila jako parametr. Jaká pravda? V televizi, v novinách, v rádiu, ve škole, v dějepise, všude byla lež. A vy byste chtěla říct, že to všechno byla lež? A co zbyde? Nic. Z těch životů nezbyde nic. Nebo co je čest? Podívejte se na ty lidi, který se se ctí potkali. Jak se je ten dav snaží servat dolů, protože je mu nepříjemný, když mu někdo nastolí jiný kritérium. U Havla se vždycky říkalo: „No ale von byl bohatej! Von moh říkat pravdu, protože měl mercedesa. Kdybych já měl mercedesa, hele, já bych taky možná říkal pravdu…“ Čest je zdevastovanej pojem stejně jako pravda. A jako sláva. Co je sláva? Tady zápasí seriózní média pořád s Gottem a s Vondráčkovou. Co to je za legraci? Gott s Vondráčkovou jsou pěnkavy na větvi, který tam pějou svoje písně. A komu se to nezdá, tak ať poodejde k jinýmu stromu, kde zpívá vrabec nebo kos. Oni přece za komunismu zpívali, stejně jako třeba doktoři léčili komunisty!

* Není to tak dávno, co se o vás psalo jako o vycházející moderátorské hvězdě. Teď jste z televizí zmizel. Nadobro?

Myslím, že jo. Do soukromých televizí nemůžu a Česká televize je ve stavu eutanazie, bojuje o holou existenci. A když jsem si do Přesčasu nemoh pozvat člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tak jsem z toho odešel. Myslím si, že člověk může žít dobře bez televize. Já mám zájem o jedinej druh pořadu, takzvanou late night show, kterou tady stejně žádná z televizí nedělá. A žádný jiný pořad dělat nebudu. Taky televize přece není jenom o tom, aby vám dali pořad. Já bych nikdy nešel do televize, kde je pravděpodobný, že po telefonátu nějakýho politika mě druhej den vykopou.

* Vy sám se díváte na televizi?

Skoro ne, málokdy. Spíš hraju s malým Jáchymem playstation hry, hodně střílíme komunisty, to je součást mý výchovy. Teď máme taky hru o vylodění v Normandii, tam zase kropíme esesáky.

* Irák ještě nemáte?

To vyjde do půl roku… Ale ve hře o Perským zálivu jsem lítal se stíhačkou, umím vzlítnout i přistát, jen jsem dost blbě bombardoval. A podle Global Position System jsem byl schopnej jako řadovej pilot splnit zadání trasy. Nikdy jsem ovšem nebyl vyznamenanej.

Jan Kraus (49), herec, publicista, moderátor, dramatik, režisér, muž devatera řemesel, je z pěti dětí, jako jediný z nich neemigroval. Z gymnázia byl vyloučen, maturoval na večerní škole. Býval dětskou hereckou hvězdou (Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny…). Po listopadu zkoušel podnikat v reklamě a marketingu. Mediálně známý začal být až po čtyřicítce, stal se oblíbeným moderátorem na Primě a později v České televizi, v obou televizích však po sporech s vedením skončil. Je autorem hry Zelený pták a Nahniličko, hrál např. ve filmech Lekce Faust, Hanele, Musím tě svést, vloni si zkusil roli filmového režiséra – hořká tragikomedie Městečko však u kritiků vesměs propadla. V loňském roce byl také zvolen předsedou Českého filmového a televizního svazu FITES. S Janou Krausovou má dva dospělé syny Davida a Adama, s Ivanou Chýlkovou pětiletého Jáchyma.

Alena Plavcová