Ptám se: kde je Česká soda?

LN 2008

Ptám se: kde je Česká soda?

20. června 2008

Moderátor Jan Kraus není jediný, kdo tvrdí, že veřejnoprávní Česká televize se musí do digitální éry změnit

PRAHA Šéfové komerčních televizí, politici, filmoví i televizní režiséři, scénáristé a producenti teď vyzývají Českou televizi, aby s přicházející digitalizací vysílání změnila svůj vnitřní chod i nabídku obsahu.

Oproti analogové éře bude moci do éteru víc stanic. Podle šéfa soukromé zpravodajské televize Z1 Martina Mrnky tím komerční média zvládnou nabízet víc programů stejných jako v ČT. Také proto projevují zájem, slovy předsedy asociace digitálních nováčků a šéfa hudební stanice Óčko Jiřího Balvína, „uzobnout si z poměrně luxusního rozpočtu, k němuž se Česká televize dopracovala“. Generální ředitel ČT Jiří Janeček je přitom přesvědčen, že nynější diskuse je zástupná pro přerozdělení výnosů z koncesionářských poplatků. „Nejde o nic jiného než o peníze,“ prohlásil na středečním semináři v Senátu. Od diváků má nyní veřejnoprávní instituce na 7 miliard korun ročně, zároveň už pátým rokem vyrovnaný rozpočet: „V roce 2003 stála televize před krachem, proto se o tom nediskutovalo. Nebylo co rozdělovat, co parcelovat, co dražit. Teď je.“

Novinář a pedagog Václav Moravec včera v podobné diskusi o Českém rozhlasu předestřel, proč snahy komerce sáhnout si na peníze veřejnoprávních médií sílí. Digitalizací se totiž trh zahustí a konkurence zvýší. Komerční mediální investice tak budou čím dál rizikovější, zatímco poplatky médiím veřejné služby, povinné ze zákona, zůstanou podle Moravce takřka jediným jistým peněžním tokem: „Televizní a rozhlasové poplatky budou tím nejstabilnějším prvkem, který bude v mediální sféře přítomen.“

Moderátor Jan Kraus, předseda Filmového a televizního svazu (FITES), ale namítá, že s nastupující vnější konkurencí musí růst i vnitřní konkurenceschopnost ČT: „Základ je princip soutěže na dodávání pořadů externími produkcemi.“

* LN Podobně jako šéf mediální komise Senátu Jiří Oberfalzer z ODS chcete, aby ČT byla „nákupčím a vysílatelem pořadů, ne už tolik jejich výrobcem“. Kde začala snaha o takovou změnu?

Měla by to být sebezáchovná snaha České televize. Ta bude v jiném prostředí a její zájem by měl být obstát. Její poslání je výlučné, musí se tím tedy zaobírat víc než ostatní subjekty, které budou fungovat na ryze komerční bázi.

* LN Souhlasíte, že se komerční subjekty začaly snažit o část peněz ČT taky proto, že televize teď ekonomicky dobře funguje?

Mohu mluvit jen za sebe, z hlediska FITES určitě ne. Prvním atributem televize veřejné služby je nezávislost, zejména ve zpravodajství a publicistice. Znám dobře komerční média i televizi veřejnou a vím, jaké jsou rozdíly. Trh nikdy nespěje k nezávislosti. Ruka trhu fackuje vždycky nějakým směrem. O to důležitější ČT je. A měla by mít i nezávislost finanční, tedy inflační doložku, aby se pořád nediskutovalo, co kdo sleduje za zájmy, jestli jde o pokus o loupež. Komerční televize určitě budou hledat způsoby, jak někde připravit ČT o peníze, třeba tím, že bude míň konkurenceschopná. Některé návrhy komerčních televizí směřují k tomu, že chtějí mít určité pole chráněné pro své vydělávání.

* LN Koordinujete s komerční sférou návrhy, jak ČT změnit?

Ne. Diskutovali jsme o tom s členy FITES. Jde o to, aby tito lidé, kteří v této oblasti trhu pracují, cítili transparentnost a regulérnost. Je zcela transparentní, jestliže řeknu, že se nám zdá, že lidí, kteří modelují program ČT, by mělo být větší názorové spektrum, mělo by tam být víc reprezentantů různých vkusů. Pokud budu ředitelem programu, i když budu mít řadu lidí kolem sebe, výsledek bude stejně ovlivněný mou mírou pravomocí. Já se na televizi skoro nepodívám, to je všechno mimo můj vkus. Ale pro můj vkus tam není nic. A já se ptám: kde je Česká soda? Kde je alternativní zábava? Kde jsou jiné formáty, které se dají hledat v obdobných televizích ve světě?

* LN Proto kritizujete i přechod od tvůrčích skupin k redakčnímu systému, což podle vás vedlo právě k centralizaci pravomocí v ČT a byrokratizaci. Kde to začalo?

Vzniklo to proto, aby se uhlídaly finanční toky, to má svou logiku. Politici rozpoutali propagandu, že v televizi se krade, protože byl v problémech rozpočet. Ale s dovolením: když má firma problémy s rozpočtem, je to zodpovědnost těch, co vedou její finance. Nedá se říct, že firma bude vyrábět úplně jinak, a tím že se to vyřeší. Podstata redakčního systému taková je. Tvůrčí skupiny měly ten půvab, že když jste s námětem neobstál u jedné, mohl jste to zkusit u další. A v čele skupin byly respektované osobnosti oboru. Dnes je to zúžené, v rámci hlídání finančních toků se snížil počet těch, kdo rozhodují, vše podléhá jejich vkusu. Dodavatelé, tvůrci, externí producenti by chtěli mít přehled o procesu výběru či vidět třeba i hrubé objemy, kolik co stojí. Nejde o to vyvolávat vášně, kdo kolik bere, ale aby bylo evidentní, jak produkt, který ČT vzala či realizuje, obstojí v konkurenci.

* LN FITES i proto navrhuje vytvořit širší programovou radu. Kdo by v ní zasedal? Mluvil jste o zástupcích profesních organizací…

…a z Rady ČT třeba také. Naše představa nemusí být konkrétní, protože vycházíme z předpokladu, že širší spektrum jakýchkoli osobností přinese větší šanci na širší názorové spektrum. Také by tam měli být mladí lidé, s úplně jiným generačním vnímáním. Pokud se tam nedostane člověk, který vyloženě lobbuje za konkrétní ekonomický zájem, bylo by to ku prospěchu. Jen se musí ohlídat, aby to nezneužila politická reprezentace nebo aby se tam neodehrávaly zákulisní machinace s dopadem na rozhodování. Proto by doba výměny, cyklace měla být krátká. Samoregulace, normální pro rozvinutou společnost, spočívá v tom, že letos posuzuješ ty mě, ale za rok budu já tebe. Bývá to i nejlepší ochrana před pokusy manévrovat nepoctivě.

* LN Jak dlouhý by měli mít programoví radní mandát?

Rok, dva.

* LN Kdo by je měl vybírat?

Jako kandidáty by je měla nominovat společnost prostřednictvím spolků a sdružení. A z nominovaných ať si případně vybere televize, koho by tam chtěla nebo nechtěla. Jedna z otázek, která už dnes je na stole, je, proč bez ohledu na tento návrh, nevede ČT diskusi o své budoucnosti už teď, co jí v tom brání?

* LN Čím to podle vás je?

Určitá povinná loajalita k instituci, pro niž pracuju, mi nedovolí, abych to popisoval dopodrobna. Obecně vzato, obávám se, že ČT je výrobou jako takovou zaměstnaná hodně sama sebou. Už jen aparát tolika zaměstnanců nese při vší zodpovědnosti ohromnou zátěž veškeré energie na běh instituce. Když na to přijde, televize nemusí mít tu nešťastnou budovu. A technologické trendy? Střižny kdysi byly privilegiem, dnes ji na profi úrovni koupíte za osmdesát tisíc. Na druhou stranu bych nezpochybňoval, že hodnotu mají ateliéry. Tak je televize může pronajímat producentům a bude to mít jako zdroj příjmů. Ale neříkám recept. Říkám, že by se o tom mělo začít mluvit. A považoval bych za nešťastné, kdyby to Česká televize nedělala, protože jde o její osud. Zároveň není možné, že si bude určovat sama, jak se bude rozvíjet. Musí reflektovat i podněty lidí, kteří s ní pracují.

* LN Ředitelka programu ČT Kateřina Fričová ovšem upozorňuje, že pokud by se pořady braly ve velkém zvenčí, televize by přišla o dramaturgickou kontrolu.

Dnes máte na pořadu dramaturga České televize, který někdy ani není její zaměstnanec. Má na starosti třeba deset pořadů. Ale on vám řekne: já za to nemůžu, já ten pořad dostal. Ne. Dramaturg je pro mě zbytek cenzorského systému z komunismu. Byl bych větším zastáncem producentů pořadů. Spolupracuje s autorem už na látce, má stejný zájem na úspěchu pořadu, protože je za něj i vůči televizi odpovědný od začátku do konce. Dnes vám dramaturg poradí, nařídí, ovlivní, ale bez odpovědnosti. To nejde.

lidovky.cz Celý rozhovor čtěte na www.lidovky.cz/media

ONDŘEJ AUST