ČT? Komunistické JZD

19.7.2010

    Renata Kalenská

(JAN) (KRAUS) se po odchodu z České televize, kde měl talk show Uvolněte se, prosím, stává hvězdou stanice Prima. Na setkání tváří v tvář nedošlo, (rozhovor) proběhl pomocí elektronické pošty. A moderátor ho prý poskytl z "přátelských důvodů", což by čtenáři po dočtení možná neuhodli.

* Prohlásil jste, že se vracíte do "civilizace". Co vás tedy v té veřejnoprávní džungli tak dlouho drželo?

Pro upřesnění: řekl jsem, že jednání s ředitelem panem Singerem na Primě pro mě bylo návratem do civilizace - měl jsem na mysli především jejich způsob a styl. ČT na mě v tomhle ohledu působila poslední dobou spíš jako komunistické JZD s úzkou specializací na verbální mrvu. Několik let jsem měl v ČT naprostou svobodu a dobré podmínky. Naopak, při některých nabídkách z komerčních televizí jsem byl otevřeně upozorňován, že oni by výběr hostů „trochu“ ovlivňovali. Ne snad politicky, ale aby to bylo „šťavnatější“ a tak dále. Přišly ale známé buzeračky Lidových novin, Rady ČT - a vedení toho využilo. Mně snížili honorář, sobě a zaměstnancům zvedli platy o sedm procent. Odměna řediteli za takové počínání - zvýšení fixních výdajů na úkor výroby - činí zhruba tolik, kolik by stála dekorace do mého pořadu, na kterou prý peníze nebyly. Byl nejvyšší čas vypadnout. K tomu všemu jsem byl na návštěvě ZDF v Německu, kde jsem pochopil, že televize veřejné služby je u nás zatím pouze žvást. Jen politruk Janeček tvrdí, že vede špičkovou evropskou firmu.

* Dříve jste s ředitelem Janečkem jednal osobně. Proč jste mu nyní ukončení spolupráce oznámil jen písemně?

Ta jednání vedl obchodní ředitel a jemu jsem to oznámil písemně poté, co na mou vlastní žádost, aby pokud možno podrobněji - zejména kvůli renovaci dekorace -specifikovali nabídku, odpověděl jednou psanou větou, kterou vytiskl, orazítkoval a naskenoval, takže měla 8 MB. Považuji to za analogii k současnému stavu ČT -obrovský objem a v něm téměř nic.

* Jak vypadala vaše předchozí jednání s Jiřím Janečkem?

Mluvil jsem s ním za poslední dva roky jen jednou a jednání jsem opustil pro nepřekonatelný odpor k vulgaritám tehdejší programové ředitelky paní Kateřiny Fričové.

* Ona k vám byla vulgární?

Na mě ne. Jen dost jadrně, jak je zvyklá, reagovala v rámci diskuse o problému. Mně se z toho udělalo špatně, tak jsem se zvedl a odešel.

* O kolik procent vám snížili honorář?

Asi o čtvrtinu. Zřejmě doufali, ze to bude dostatečný důvod, abych odešel.

* Jak vám to oznámili?

Že je krize. Pak se ukázalo, že jen pro mě.

* Jak jste se na to v tu chvíli tvářil?

Šlo spíš o princip. Krizi bych pochopil. Ale byla to lež. Tvářil jsem se přátelsky a smlouvu podepsal, až když z ní po bitvě vyndali svoje cenzorské choutky. Myslel jsem na to, že třicetivteřinový spot v pětiminutovém reklamním předělu před Uvolněte se a po něm stojí 270 tisíc a že je pozoruhodné, abych byl jediný v ČT, kdo je pro ně „nerentabilní“.

* Bude vaše talk show pro Primu komerčnější a šťavnatější? Jakým typem hostů toho máte dosáhnout?

Nabídka Primy je velkorysá právě v tom, že podobné ambice nemají. Zajímají je čísla, což je u komerční televize celkem logické.

* Do Uvolněte se jste si zpočátku častěji zval politiky; tehdy mi vaše talk show připadala nejlepší. Proč postupně politiků ubývalo? Na přání ČT?

Ne. Politik by tam občas měl být, ale obecně sledovanost při politikovi nebo političce klesá. Lidé se chtějí bavit, ne mudrovat a politikařit. Ale v nové show politici budou, protože je sto patnáct nových poslanců, to je slušná porce.

* V televizní anketě Největší Čech jste byl "obhájcem" Jana Žižky. Když se vás na jednom chatu ptal čtenář, zda existuje něco, čím by Žižka mohl přispět dnešní společnosti, odpověděl jste: "Tím, že by dnešní politiky vyhnal." Odpověděl byste stejně i dnes, když voliči mnohé staré politické tváře skutečně vyhnali?

Tehdy to byl jen žertík. Naši politici jsou současní Češi nebo, chcete-li, jsme to my. Netvařme se, ze je to nějaká lůza, kterou nám sem někdo propašoval. Oni ani nemohou výrazně překročit potenciál současné společnosti. A spojovat příliš nadějí s „novými“ lidmi je podle mě ryzí projev venkovanství.

* A ten Žižka?

Dnes bych odpověděl, že Jan Žižka je vzácný zjev proto, že nebyl předposraným lokajem, který kdesi v příšeří špitá, co by, kdyby, nebo jen mlčky závidí.

* A my máme předposrané politiky, nebo jsme předposraná společnost?

Je absurdní vytrhovat politiky ze společnosti, jako by šlo o samostatný lidský druh. Jak se chovají takzvané elity? Ti opisovači diplomek, podvodné univerzity, Ústav pro studium totalitních režimů? Soudci, kteří jsou zavřeni za konkursní podvody? Ti jsou lepší? Anebo novináři a média vůbec, kteří jsou na prvním místě z hlediska toho, co si u nás politici mohou dovolit? Ti všichni jmenovaní jsou dobří, a politici jsou špatní? Politici napáchají jen tolik zla a škody, kolik si mohou dovolit. A hranice určují z podstatné části právě média. Jenomže ta se místo kontroly moci na ní chtějí spíš sama podílet.

* O vaší lásce k novinářům by se dala napsat kniha. Za sebe mohu říci, že si neumím představit jediný důvod, proč bych se chtěla podílet na moci.

Lokaj-přisluhovač. Většinou servilní k nadřízeným a arogantní k podřízeným. Pokud byste ale chtěla seznam, nemohu bohužel sloužit. I korupčník je často lokaj. Nejdřív leze do zadku, aby se dostal k zakázce či zdroji, pak se okázale předvádí s tím, co si za to koupí. Je několik novinářů, kterých si vážím. A mnoho jiných, jež jsem mohl poznat, kteří jsou překvapivě indisponováni ve vědomosti toho, o čem právě píšou, ale ani jim to nevadí - směřují za svým cílem a k němu vědomost ani nepotřebují. Obrana proti napsané lži, dezinterpretaci či nesmyslu je pak často nemožná nebo obtížná - a to je posiluje v domněnce, že si mohou psát, co chtějí a jak chtějí. Je fajn, že do interview vkládáte svoje vlastní zamyšlení, proč se podílet na moci. Mocí je už vaše příležitost, jako novinářky, ovlivňovat nebo tvořit veřejné mínění. Je nepoměrně méně těch, kteří to mohou dělat, než těch, kteří jsou konzumenty. Já měl zjednodušeně řečeno na mysli, ze místo „padni, komu padni“ se často uplatňuje „koho necháme padnout?“ či „koho nemůžeme nechat padnout?“.

* Těžko rozvinout v e-mailu debatu nad námi novináři, lepší by byl živý dialog. Takže se vrátím k Žižkovi a vašemu vtipu o vyhnání politiků: Jiřího Paroubka voliči taky tak trochu vyhnali. Je to podle vás škoda?

Nevím, čím by nám ji živý dialog vylepšil - ale (rozhovor) vedete vy, dělejte si, co chcete. Vrátila jste se k Žižkovi tak, že jste skončila u Paroubka. Ten vás trápí hodně dlouho, je skoro ve všech vašich rozhovorech, ať už mluvíte s kýmkoli a o čemkoli. Já vím, nepodal vám ruku na konci rozhovoru, ale mám dojem, že vás poničil víc, než by se dalo předpokládat. Jednu souvislost se Žižkou to u mě náhodou má - máte kliku, jinak by vaše otázka byla trapnou konstrukcí, jak se dostat k někomu, na kom si chcete svlažit žáhu. Nechtěl jsem původně v Největším Čechovi vystupovat, neměl jsem tehdy čas. Šéfdramaturg Jan Štern mi ale zavolal, že Žižku nechce nikdo hájit - tak jsem do toho šel. Díky tomu jsem například zjistil, že v Česku je stále hodně lidí, kteří chápou a ctí bojovníka a vítěze, ale chtějí, aby vyhrával - ve středověku! - bez mrtvých a přepadal hrady a zámky „citlivě“, neboť za pár staletí půjde o „kulturní památky“. Vnímám politiku chladnokrevně, už řadu let nepláču či nevřískám nad výsledky voleb. Chápu, že svými hlasy pro nové strany dali voliči najevo, že chtějí změnu. Ale neočekávám jinou kvalitu, než je celkový společenský kapitál země. Netrpím iluzí, že někde - nikdo neví kde - jsou nějací - nikdo neví jací - zázrační Češi a Moravané, kteří dosud jenom pasivně čekali.

Smrdí to blanickými rytíři.

* Svlažila jsem si žáhu tím, že jsem se zeptala, zda je podle vás škoda, že se Jiří Paroubek nestal premiérem? Je vám dobře, pane Krausi? Mohli bychom se bavit (psát si) normálně? Jiří Paroubek byl doposud jedním z nejvýznamnějších politiků, nešlo o něm v rozhovorech nemluvit. Já se ptám politiků i na prezidenta Klause, který mi rovněž odmítá poskytnout (rozhovor). Takže i Klaus mě poničil? Asi vám moc nerozumím.

Mně je výborně! A bavím se normálně, snad jen s tím rozdílem, že vy jste za to placená, zatímco já trávím ten čas zdarma. Snad nedoufáte, že bych měl odpovídat tak, aby vám to vyhovovalo? A pokud jde o vaše politické fanouškovství, to je vaše věc. Moje zase, co si o tom myslím. Jen odmítám oblíbený novinářský frk, kdy si hodiny nahráváte, ale pak „formátujete“ dotyčného podle vašich představ, vědomostí a dojmů. V tomhle psaném způsobu jsou moje formulace opravdu moje. Ostatně, chtěla jste původně, jak jste psala, dělat (rozhovor) o soutěži Česko Slovensko má talent a podobně. Zatím jsme uvízli u Žižky a politiky. Máte-li ale s takovým rozhovorem problémy, tak ho nedělejte. Zdá-li se vám můj projev agresivní, najděte si „mírnější“ objekt k interview. Jen mě proboha nedirigujte, jaký mám být, jak mám odpovídat, a nepodezírejte mě, že to je důsledek nějaké mé indispozice. Následovala série otázek:

* V knize rozhovorů s Jiřím Paroubkem jste mu položil několik otázek. Na co byste se v podobné knize zeptal Mirka Topolánka? Je něco, co vás na něm zajímá? / Na co byste se zeptal Bohuslava Sobotky? / Jakou otázku byste položil Karlu Schwarzenbergovi? / A na co byste se zeptal Radka Johna? / Co by vás zajímalo na Vojtěchu Filipovi? / A ještě zbývá Petr Nečas...

(Jan) (Kraus) všechny odpovědi shrnul do jedné: Topolánek si se mnou dohodl stejné, abych mu položil otázky, ale pak se už neozval. Ty otázky bych s dovolením položil jim, ne vám. Vyjmul bych z nich jen pana Filipa. Toho se celkem nemám na co ptát.

* Kdo by se vám líbil jako příští prezident? Nechcete to v případné přímé volby zkusit sám? Byl byste docela hezký prezident s velmi hezkou první dámou OE a národ vás má oba rád.

Ne, děkuji, nechtěl. Žiji v jiném světě kritérií a hodnot, ve kterém se funkce prezidenta vůbec neobjevuje. Tím nechci říct, že můj žebříček hodnot považuji za lepší. Stejně tak jsem nikdy nechtěl být třeba úředníkem, učitelem a podobně.

* Co jsou pro vás nejvyšší hodnoty?

Rodina, osobní svoboda. Vysoko nad vším ostatním.

* Stal jste se porotcem v soutěži Česko Slovensko má talent. Překvapilo vás něco na této roli?

Překvapilo mě to poněkud poprvé. Tentokrát tolik ne. (Kraus byl porotcem soutěže Slovensko má talent v TV Markíza, pozn. red.)

* Jsme talentovaný národ? Kolik procent ze soutěžících se přichází předvést s něčím obdivuhodným?

Já nevím, protože zatím probíhají jen castingy. A už vůbec nevím, co kdo považuje za obdivuhodné. Ale když se ta show povede, bývá obdivuhodná.

* Vypadl už někdo, kdo by vás svým talentem skutečně bavil?

Myslíte na Slovensku? Tady to ještě nezačalo... No samozřejmě.

* Umíte si představit, že byste se sám OE jako neznámý (Jan) (Kraus) OE do takové soutěže přihlásil?

Umím.

* Vaše žena Ivana říká, že neumíte zpívat, takže se zpěvem byste se tam asi nepředvedl. Jakým talentem byste se mohl v takové soutěži prezentovat?

Vzala mě kdysi teta na konkurs - neuměl jsem recitovat ani básničku. Ale ten ksicht měl svou cenu... Pak mě podle něj vybrali ve škole. Ostatně řada mužů si na podobném principu hledá partnerku, manželku... a obráceně. Ten ksicht - ta povrchnost sama, chcete-li - hraje nakonec klíčovou roli.

* V posledním e-mailu (Jan) (Kraus) napsal:

Tady ještě malý dodatek ode mě, který se k textu hodí a souvisí s ním: Hrubý statistický výčet za posledních 6 měsíců, kdy autorka Kalenská zmiňuje v článku jméno politika, vypadá takto (premiérem byl Topolánek a pak Fischer) podle vybraných jmen politiků: Paroubek 26 článků, Klaus 20 článků, Topolánek 15, Filip 8, Kalousek 7, Sobotka 6, Řebíček zmíněn 1 (v rozhovoru s Topolánkem), Fischer?

ZDÁ-LI SE VÁM MŮJ PROJEV AGRESIVNÍ, NAJDĚTE SI NĚKOHO JINÉHO. JEN MĚ PROBOHA NEDIRIGUJTE, JAKÝ MÁM BÝT.***

(Jan) (Kraus) (56)

Debutoval v jedenácti letech ve filmu Káša a krokodýl, později přidal další role. Namátkou: Dívka na koštěti (1971), Zralé víno (1981), Copak je to za vojáka (1987), Černí baroni (1992), On je žena! (2005), Gympl (2007)... V devadesátých letech se živil jako manažer veletrhů, pak se proslavil jako moderátor (Sauna, Další, prosím!, Občan Kraus, Přesčas, Taxi, prosím!, Dvaadvacítka, Uvolněte se, prosím, (Jan) (Kraus) a blondýna); byl rovněž sloupkařem časopisu TÝDEN a deníku Blesk. Vyrůstal se čtyřmi sourozenci, jeho otec byl za války vězněn v Osvětimi a napsal dvě knihy, matka pracovala jako univerzitní sekretářka. S Janou Krausovou má syny Davida (30) a Adama (28), s Ivanou Chýlkovou syna Jáchyma (12), před časem se mu přihlásil syn Marek (34).